Je to možná trapné, ale co se dá dělat, když už jste dávno dočetli všechny knížky od Vánoc. Na konci dubna jsem měla narozeniny a knížek jsem dostala asi tak sedm. Všechny jsem je už ale taky přečetla, protože byly hrozně slabé. Do knihovny samozřejmě chodím - nedávno jsem si půjčila čtyři knihy, ale všechny jsem opět brzy přelouskala, i když byly docela tlusté (asi jako "Stmívání"). A tak prostě právě čtu knížku o princeznách a princích - no, zkrátka pohádkovou.

Někdo si myslí, že je to jen pro malé děti, ale ty velké děti a dospělí si tam také najdou svoji skulinku, do které by si vlezli. Zkrátka a dobře, pohádkové knížky jsou pro každého, každý si v nich něco najde. Každý ma přece svůj pohádkový svět.

Tímto článkem bych chtěla vyjádřit soucit pohádkovým knihám, mám je totiž ráda. A prosím, nesmějte se někomu, kdo má rád pohádkové knížky, jako já. Je to přece jeho věc, co čte, nebo ne? Tak se, prosím, trošku zastyďte nad tím, co jste udělali. Nemyslete si, že knížky nemají uši. Všechno slyší!