Když se podíváte v televizi na koňské závody (dostih, parkur, drezúra atd.) vypadá to ohromě lehce. Zdá se nám, že kůň dělá všechno sám a člověk, který na něm sedí to má spíše k odpočinku. Ale zdání nás jako vždy zklame. 

Pokyny, které ten člověk koni dává, jsou sotva viditelné a proto si jich na první pohled nevšimnete. Možná si o mně budete myslet, že jsem blázen, když vám řeknu, že po první hodině jízdy na koni mě ještě týden bolely nohy. Ale je to pravda. A nebolely mě jen nohy, ale i ruce a záda. A kromě toho, že naučit se na koni jezdit je hodně těžké, je to taky hodně nebezpečné. Viděli jste už někdy v televizi nebo naživo náš český dostih Velkou Pardubickou? Že ne? Ani vás moc nelituji. 

Velká Pardubická je totiž nejtěžší dostih v Evropě a to díky nejtěžší překážce. Je to tzv. Taxisův příkop. Aby kůň překážku zvládl, musí nejprve přeskočit 150cm vysoký a 180cm široký živý plot, za kterým je 260cm hluboký příkop. Překážka je celkem 150-160cm vysoká a 580cm široká. Zemřelo na ní už spousty jezdců i koní. Smáli jste se už někdy člověku, který spadl z koně? Pokud ano, tak byste se měli tedy pěkně stydět! Ten člověk si mohl klidně zlomit ruku nebo nohu. V těch horších případech by mohl člověk také zemřít. 

Jezdectví je navíc celé založené na DŮVĚŘE. Jezdec musí koni důvěřovat i přes to, že kůň je nepředvídatelné zvíře a jediným špatným krokem by mohlo jezdce zabít. Musí s koněm zvládnout komunikovat, i když nemluví stejnou řečí. Musí s ním pracovat, i když je kůň nejméně dvakrát větší a padesátkrát silnější. Jezdec může z jediné malé chybičky zemřít. Kůň se špatně odrazí při skoku, jezdec spadne a může si o překážku zlomit páteř. Ne, jezdectví opravdu není lehké. 

A teď vám možná vrtá hlavou, proč lidé na koních vlastně jezdí, i když je to tak těžké a nebezpečné. Já vám řeknu proč. Protože mají koně a tento sport rádi natolik, že jsou ochotní to riskovat. Člověk je svobodný tvor, který si může dělat vlastně, co chce (pokud to neporušuje zákony) a rozhodovat se sám za sebe. Někdo ti říká, ať nejezdíš? Proč? Je to přeci tvůj život. Né jeho.