Alíkovina

Ježík hnědý

vydáno 23. července 2023 • zvířata

Většina z vás si pod tímto názvem nejspíš představí hmyzožravého tvorečka, žijícího v trávě, jenže tenhle ježík nežije na souši, ale ve vodě! Pojďme si přečíst tento článek a něco se o něm dozvědět.

Dospělý jedinec ježíka hnědého, © Sofie99

Informace

Název: ježík hnědý
Říše: živočichové
Kmen: strunatci
Třída: paprskoploutví
Řád: čtverzubci
Čeleď: ježíkovití

Život ježíka hnědého

Ježík hnědý je ryba, žijící v oceánech a mořích (často v mělčinách) tropického pásu. Ježík hnědý je převážně noční ryba. Také je to špatný plavec (nejspíš kvůli jeho řitní ploutvi, která se nachází příliš vzadu, a jeho „mohutné postavě“). Mohou se dožít až osmi let a v dospělosti dosahují délky až padesáti cm.

Vzhled ježíka hnědého

Mláďata mají na těle skvrnky, které jsou nejvýraznější na břiše. Čím starší ryba, tím méně má skvrn. V dospělosti už proto mají jenom tmavé velké skvrny na zádech. Mají velké kulaté oči a nebezpečné ostny (o kterých se dočtete níže).

Čelist a potrava ježíka hnědého

Kvůli svým zubům, které mu uprostřed srostou v horní a spodní desku, by se měl krmit převážně masitou potravou, aby mu zuby nezačaly vyrůstat z pusy (nebyl by nadále schopný přijímat potravu). Jako masitá potrava jsou pro něj vhodní měkkýši, ryby, krabi, maso z chobotnic, nebo i mražená potrava.

Pocit ohrožení

Když se ježík cítí ohrožený, nafoukne se do velké ostnaté koule, aby odehnal nepřítele. Ostny má v každodenním životě hladce uspořádané po těle, ale když se cítí ohrožený, je zle... Ostny se mu vztyčí a je připraven k útoku.

I přestože to ježík hnědý často dělá, je pro něj nebezpečné polykat vzduch, protože se ho potom těžko zbavuje.

K nafouknutí dojde tak, že ježík musí spolknout vodu, či vzduch, kterým se potom ve vakovité chlípenině střeva nafoukne. Ježík se může nafouknout až dvojnásob krát víc, než je jeho vlastní velikost.

Dospělý jedinec ježíka hnědého v nafouklé formě a prchající emoji rybička

Jedovatost

Některé druhy ježíka jsou silně jedovaté, kvůli obsahu tetrodoxinu (látky bakteriálního původu). Jed se vyskytuje v jeho vnitřních orgánech, ale úplně nejvíce jedovatá jsou játra. Tato jedovatá ryba se ovšem podává v několika zemích jako „veliká pochoutka“.

Jednou z těchto zemí je Japonsko, kde se ryba podává pod názvem fugu.

Fugu

Fugu se připravuje (i přes jejich jedovatost) z ježíků. Při přípravě se z jídla musí důkladně odstranit vnitřní orgány (kvůli jejich jedovatosti). Kuchař je smí připravovat až po 2letém kurzu, po kterém následují tři části zkoušky.

1. část – normálně papírový test
2. část – rozpoznání přes dvaceti druhů ježíků
3. část – bezpečné uvaření

PS: Ježíci hnědí jsou velmi zajímaví tvorové, tak doufám, že jsem vám je alespoň trochu přiblížila.