Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jiří Trnka: režisér i malíř, který uměl kreslit oběma rukama současně

    vydáno  •  Škola a poznání · Kultura · Filmy · Malířství
    V pátek 24. února to bude přesně sto let od doby, kdy se v Plzni narodil známý malíř, ilustrátor a režisér loutkových a animovaných filmů Jiří Trnka. Držitel mnoha cen ve skutečnosti neměl rád žádné oficiální akce a o sobě mluvil opravdu nerad. Pojďme se společně podívat, jaký byl tento přísně působící pán s výraznými kníry ve skutečnosti.

    Jiří Trnka, © ČNB

    Jiří Trnka to v životě neměl jednoduché. Tatínek brzy po jeho narození odešel bojovat - v první světové válce sloužil u letectva. Maminka švadlenka později, když otcova dílna zkrachovala, živila celou rodinu. Kromě jiného šila i krásné loutky, které malému Jiříkovi učarovaly a provázely jej později po celý zbytek jeho života.

    Zlobivý student

    "Nebyl jsem nikdy hodný chlapeček, jak si ho obyčejně lidé představují. Byl jsem dost špatný žák. Učení mě nebavilo, hádal jsem se s učiteli a nevěřil jsem tomu, co nám vykládali," řekl o sobě Jiří Trnka. Jedním dechem ale dodal, že v dospělosti musel všechno složitě dohánět. Raději si z něj tedy příklad neberte.

    Fotogalerie

    Svá studia zahájil v Plzni, ale více než škola ho zajímalo místní loutkové divadlo. Ve škole si jej všiml Josef Skupa, tvůrce vám jistě dobře známé dvojice Spejbla a Hurvínka. Poznal chlapcův talent, a tak ho zaměstnal v divadle, kde mladý Trnka kreslil kulisy a opravoval poškozené loutky.

    Když ale Trnkův otec musel zavřít dílnu, byl Jiřík nucen skončit studium na reálce a jít do učení. Cukrářem se ale nakonec nestal - opět pomohl Skupa, který jej poslal na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy.

    Obouruční malíř

    V Praze si musel najít práci, aby se uživil. Josef Skupa mu zajistil studia, obědy a přivýdělek v jeho divadle, na zbytek si musel mladý Trnka vydělat sám. Kreslil do novin, maloval reklamní plakáty a ilustroval knížky. Z nich měl nejraději pohádky: "V pohádce vždycky vítězí dobro nad zlem. Ale vítězství dobra není snadné, hrdina nedostane nic zadarmo. Musí se rvát, musí překonávat spoustu obtíží a nástrah a často i své osobní nedostatky. ... V životě je tomu právě tak." A tak jeho obrázky postupem času vyzdobily pohádky Hanse Christiana Andersena i bratří Grimmů, ale i Míšu Kuličku nebo Broučky.

    Už během studií byl považován za zručného kreslíře. Na to, jak moc byl zručný, vzpomíná herec Jan Werich, který s ním spolupracoval třeba na slavném Císařově pekaři: "Pamatuji se, že jednou večer jsem šel za ním do ateliéru. Už nevím proč, nečekal mě. Vstoupil jsem a nebyla tam ani noha, jen Trnka. Seděl na štaflích před obrovským sklem, na které se malovalo pozadí. V každé ruce držel tyčku, na konci měl připevněné štětce. Na zemi stály kyblíky s barvami. Trnka maloval oběma rukama současně, jako by hrál na piáno."

    Školu dokončil v roce 1935 a brzy poté se oženil s Helenou Chvojkovou. Postupně se jim narodily tři děti - Zuzanka, Jiřík a Helenka. Když vypukla válka, měl se co ohánět, aby rodinu uživil. Jeho vlastní divadlo zkrachovalo a vyššími místy byl odsuzován. Jeho žena vzpomíná, že za jeho obrazy si nechávali zaplatit i jídlem, kterého byl nedostatek.

    Z tvorby Jiřího Trnky

    Režisér a scénárista světového významu

    Když válka skončila, stal se Trnka vedoucím ateliéru kresleného filmu studia Bratři v triku. A právě zde začíná jeho kariéra režiséra a scénáristy. Nejprve zkoušel animované filmy (za snímek Zvířátka a Petrovští dostal v Cannes cenu za nejlepší trikový film), ale od roku 1947 jej pohltily loutky. Natočit loutkový film ale není žádná legrace - spolu s dějem vzniká spousta nákresů podoby loutek a jejich kostýmů, poté modely a samozřejmě je třeba vyřešit, jak loutky rozpohybovat. A v kině je pak film za několik desítek minut pryč.

    Z jeho loutkových filmů jsou velmi známé pohádky, jako třeba Císařův slavík, Princ Bajaja nebo Čertův mlýn. Pustil se ale i do vážnějších témat - převedl na plátno Osudy dobrého vojáka Švejka nebo Shakespearův Sen noci svatojánské (1958). Za své filmy sbíral ceny na světových festivalech - kromě zmiňovaného Cannes přidejme třeba festival v Benátkách. Stále se ale věnoval i výtvarné tvorbě, což dokazují jeho domácí i zahraniční výstavy (na výstavě EXPO 67 v Montrealu měl dokonce samostatný pavilon).

    Po Snu noci svatojánské, který ho velmi vyčerpal, už se věnoval hlavně malování. V roce 1962 sám napsal a ilustroval půvabnou knížku Zahrada, která byla i zfilmována. Není divu, že se při tak intenzivním pracovním nasazení ozvaly problémy se srdcem a musel se trochu šetřit. Kromě malování a pořádání výstav navrhoval Trnka i hračky pro děti.

    Zabavte děti, když prší

    V roce 1968 se vrátil na Uměleckoprůmyslovou školu, tentokrát to byl ale on, kdo stál za katedrou a poučoval studenty. Jeho působení ale nebylo dlouhé, protože už 30. prosince 1969 zemřel. Jeho dílo ale zůstává a vzhledem k tomu, že podle sebe navrhl některé loutky, můžete Jiřího Trnku vidět třeba jako Přemysla ve Starých pověstech českých či kočího ve filmu Árie prérie.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (4)

    Příspěvek z 4. března 2012 v 18:52.
    terunka12345 v něm napsala:

    Reakce na AAADELKAA:

    123468101112131415161718192021222324252627húúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú

    Příspěvek z 4. března 2012 v 18:51.
    terunka12345 v něm napsala:

    terunka12345

    to ano19

    Příspěvek z 22. února 2012 v 18:49.
    AAADELKAA v něm napsala:

    smajlíci

    26271314151616161616845222324