Nevím, jestli mám nějakou poruchu psychiky, ale mám pocit, že se mnou není něco v pořádku. Ve škole se každému vyhýbám, nemluvím už moc se svými kamarádkami, straním se lidí a nechodím ven tak, jak jsem chodívala.

Tady na Alík.cz jsem si už nějakou tu špatnou pověst udělala a nejde mi ji nahradit. Tomu, komu jsem ublížila, jsem se omluvila, ale nechce mi dát druhou šanci. Každý by si přece zasloužil druhou šanci, nebo snad ne?

Maluji si poslední dobou do bloku smutné obrázky, tajemné a když už jdu ven, tak musím být sama a musím jít na místo, kam nikdo nechodí. Mám poslední dobou z lidí strach. Nevím čím to, ale asi to začalo ve škole. Už si moc nevzpomínám, ale tehdy jsem zjistila, že i moji nejlepší přátelé umí být bezcitní, zlí a dokonce sprostější, než jsem já. Mám časté problémy se změnami nálad a citů.

Přestávám se mít ráda. Chci se změnit. Nechci být jako ostatní. Každý mě kvůli mému jinému myšlení bere, jako kdybych nebyla člověk. Nechci být člověk. Chci být něco víc. Také nevím, čím to, že lidé si vymysleli nadávku, že se někdo chová jako zvíře. Zvíře tím ale uráží, protože zvíře má cit. Zvíře umí lépe porozumět a pomoci. Zato lidská rasa by si zasloužila něco horšího.

Pokud si někdo přečte tento článek, bude vědět, co může za moje jiné myšlení, a doufám, že lidé mě budou vnímat tak, jak si zasloužím, a bude se o mě už mluvit jen v dobrém. Opravdu se snažím napravit, ale když vidím, že i malé děti se nestydí po internetu poslat člověka někam, tak se pak opravdu nedokážu udržet.

Doufám, že mě někteří z vás pochopí. Pokud má někdo stejný problém, budu ráda když napíše.