To se mi stala jednou taková věc. Ve škole jsem byla zkoušená z probrané látky. Šlo mi to i nešlo. Tak mě učitelka posadila, zítra prý ať to umím. Poznamenala jsem si to.

Jenže pak na nás hned vyvalila test. Úplně mi běhal mráz po zádech. Nevěděla jsem plno otázek, byla jsem nervózní a zmatkovala jsem. Najednou se od katedry ozvalo: "A teď, děti, odložte pera, Neubauerová nám to vybere."

Polil mě studený pot. Jen jsem tam něco načmárala a bylo to. Koukali jsme na sebe, krčili rameny a nevěděli. A za hodinu to bylo: "A nadiktujte mi známky." 5, 5, 5, 5, 5 a tak to šlo dál, postupně celá třída.

Rodiče se hrozně zlobili, já byla smutná, brečela jsem a kdoví co ještě. Učila jsem se do 23:00 a pak jsem šla spát. Ve škole jsem dostala tolik jedniček, kolik ještě nikdy. A na vysvědčení jsem měla samé jedničky jen proto, že jsem musela zabrat.

Dělala jsem to pro sebe, ale i pro rodiče. Chtěla jsem už od první třídy, aby ze mě byla vzorná žačka. A rodiče mě k tomu tlačili a tlačili, až mě to naučili. Jsem šprt, ale to mi nevadí. Nemám nouzi o kamarády, nosím jedničky a rodiče jsou na mě hrdí.

Ono to peskování má něco do sebe. Je to otravné, neradi ho slyšíme, ale občas nám to pak dojde a výsledky se dostaví. A bacha, čím víc to budete flákat, tím víc vás budou peskovat. Mějte se fajn, snažte se a učte se. 

Držím vám palečky, budou fialovět tak dlouho, dokud jeden z vás nebude vzorný žák!