Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Jsme jako dvojčata

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Vztahy
    Čtěte dál a snad vás zaujmu.

    Nejen lidé, ale i koně potřebují v horku osvěžení. Plavení koní je k vidění v Plzni-Lobzích a také v Radčicích. (11. srpna 2015), © MAFRA

    Před dvěma lety jsem na táboře potkala kamarádku. Jezdily jsme na stejném koni, ale mě po pár dnech přeřadili na jiného, že prý jsem zkušenější, než jeho dosavadní jezdkyně a tak jsem si kamarádky moc nevšímala. Vlastně jsem s ní obvykle prohodila jen pár slov, jinak nic. Vše se změnilo, když jsem v září přijela na víkendový pobyt.

    Měla jsem tam být s další holčinou a netušila jsem, kdo to má být. Jaké bylo moje překvapení, když ze dveří vyšla ona, moje kamarádka. Nadšeně vykřikla a objala mě. Nezmohla jsem se na nic jiného, než na vytřeštěný pohled a ticho. Nebyla jsem zvyklá, aby mě někdo, koho tak moc neznám objímal a ještě se do mě pak zavěsil. Naštěstí jsme si měly neustále o čem povídat. Vyměnily jsme si čísla a fb, aby jsme si mohly dál psát. Vídaly jsme se jednou měsíčně. Možná vám to přijde málo, ale mě to stačilo.

    Jednou za měsíc jsem si zajezdila na koních a ještě jsem si popovídala s nejlepším člověkem, kterého jsem kdy poznala. Po pár takových měsících jsme si byly bližší než se svými sourozenci. Cítila jsem a stále cítím, že jí můžu říct cokoliv, co chci. Že se jí můžu se vším svěřit a ona zase mě. Často si s ní píšu v hodinách, když není potřeba dávat pozor. Začaly jsme si pravidelně volat. Na táboře, tento rok, jsme se zase znovu domluvily, že budeme spolu na pokoji. Jela tam se mnou i kamarádka a tak jsem Elišku(kamarádku) musela přemlouvat, jen z legrace, aby moji další kamarádku z žárlivosti nezabila. Ovšem ten týden byl poněkud divný. Nic se mi nedařilo, byla jsem unavená, rozlámaná, neustále protivná. V jednu chvíli jsme se s Eliškou pohádaly. Já jsem se pak sebrala a šla jsem brečet na mé obvykle místo. Na zeď u venkovní jízdárny. Brečela jsem tam dlouho a nikdo nešel. To mě přimělo brečet ještě víc. Bála jsem se, že se se mnou už nikdy nebude chtít vidět. Ničilo mě to. Bolelo to. Když jsem došla na pokoj našla jsem ji pohrouženou do knížky, když odcházela ani se na mě nepodívala. V tu chvíli mi bylo jasné, že to není nejlepší.

    Naštěstí ráno jsme se byly schopné bavit normálně, i když jsem si myslela, že to nepůjde. Bohužel nemám velké šance se s Eliškou vidět. Bydlí od nás daleko. Přes 50 kilometrů a kvůli učení a chystání do školy a na intr, nemůžu o víkendu jet na koně. Není mi to vůbec příjemné a tak si s Eliškou píšeme a voláme, jak jen můžeme. Ve volném čase jí nahrávám různé písničky, které zpívám nebo hraji na klavír. Píšeme si přes facebook. Mám velikou chuť ji někdy pozvat k nám, ale cesta je dlouhá a na víkend by to nemělo smysl. Můžeme se vidět jenom o prázdninách, ale splnitelné jsou až pololetní prázdniny, což je mi velice proti srsti.

    S Eliškou máme stejné problémy. Třída nás nepřijímá, nejsme schopny se dlouhodobě zařadit do kolektivu, máme deprese(ovšem já si je nepřiznávám), jsme melancholické bytosti, máme mladšího sourozence, kterého nesnášíme, milujeme čtení knížek, máme rády stejný žánr, i stejnou postavu z knížky. Máme stejnou definici života a spoustu dalšího. Občas mi přijde, že jsme jako dvojčata, protože mi napíše to, na co právě myslím. Říkáme si větší důvěrnosti, než jaké jsem kdy řekla mojí bývalé BFF. Vím o ní všechno a ona o mě také. Je to můj anděl, moje spřízněná duše, moje „dvojče“.

    A na závěr jeden z citátů, který znám díky ní a přijde mi, že krásně vystihuje můj vztah k ní. „Všichni jsme trochu divní. A život je trochu divný. A když najdeme někoho, jehož podivnost je kompatibilní s naší, spojíme se s ním a dostaneme se do vzájemné uspokojující podivnosti a té se říká láska...pravá láska.“ -Robert Fulghum

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 25. listopadu 2015 v 18:06.
    Aaaaaanonimkaaa v něm napsala:

    Dvojce

    To je skvělé že máš koho tak blízkého..!! Já jsem měla dřív taky bff ale pak šla z 5.tř. Na gympl a od té doby se všechno změnilo. Když jsem byla v 6.tř. Nebavili jsme se snad skoro vůbec a teď jsem v 8. A bavíme se málo.. Ale mám spoustu jinýh přátel kteří jsou dovolím si řict na 99% lepší!!16