Vesmír byl pro lidstvo vždy záhadou. Naši předkové hleděli k nebesům, žasli a přemýšleli, co všechno ta spousta světel znamená. Někteří v nich viděli bohy, někteří duše předků, někteří zase něco jiného. V dnešní době jsme schopni sestrojit teleskopy, které dohlédnou dál, než kdy dřív a dál, než si vůbec dovedeme představit. Máme spousty vesmírných stanic, na kterých žijí astronauti, některé se nám dokonce podařilo vyslat na Měsíc. Dozvěděli jsme se o vesmíru mnoho. Čím víc ale víme, tím víc si uvědomujeme, jak strašně moc toho ještě nevíme a paradoxně tak máme často o světe ještě menší jasno, než měli naši předci. Na některé otázky si však odpovědět dovedeme. Pojďme si promluvit o velikosti vesmírných objektů i samotného vesmíru, abychom se mohli zamyslet nad tím, jak důležití pro vesmír jsme.

Jak velké mohou být vesmírné objekty?
Než však tyto velikosti začneme popisovat, musíme si přiznat, že velikosti, o kterých tu budeme psát, nedokážeme ani zdaleka pochopit, protože je to všechno zkrátka AŽ MOC velké a náš mozek to prostě a jednoduše není schopen pobrat. Můžeme ale využít přirovnání k věcem z našeho běžného života, abychom si tyto velikosti některých těchto objektů alespoň trochu dovedli představit.
Začneme u planety, kterou všichni moc dobře známe, protože je naším domovem – u planety Země. Většina z nás už asi viděla mapu světa, na které je Česká republika jenom malinkým flíčkem. Když si ale představíme, jak dlouho by nám trvalo tento malý flíček trvá přejet autem (které z našeho hlediska jede docela rychle) z jednoho konce na druhý, dokážeme si představit, že tento malý flíček zas tak malý není, a že celá Země tedy musí být obrovská. Tedy, obrovská pro nás.

Země - Česká republika, © NuclearVacuum

Ve Sluneční soustavě se totiž kromě Země a Slunce nachází další planety. Některé jsou menší než ta naše, některé o mnoho větší. Největší z těchto planet je Jupiter. Jak velký ale je? Pokud by byl Jupiter velký jako fotbalový míč, Země by byla velká asi jako třešeň. Teď už se Země nezdá tak velká, že? A to teprve začínáme.
Jak je na tom naše Slunce? Na obloze se zdá malé, ale to proto, že je od nás velice daleko. Ve skutečnosti je obrovské – i tentokrát můžeme použít přirovnání fotbalového míče a třešně, avšak tentokrát je míčem Slunce a třešní Jupiter. Co by pak byla Země? Méně než hlavička špendlíku. Ale i velikost Slunce je naprosto zanedbatelná v porovnání s jinými vesmírnými titány.

Slunce - Jupiter - Země, © Tdadamemd

Slunce je jen jednou z mnoha miliard hvězd ve vesmíru. I když se teď může jevit obrovské (a pro nás skutečně obrovské je), ve skutečnosti je hvězdou průměrné velikosti. Některé hvězdy jsou mnohem menší (ty nejmenší přibližně jako Jupiter), některé ale daleko, daleko větší. Doposud největší hvězdu, kterou jsme objevili, jsme pojmenovali UY Scuti. Tato hvězda je tak obrovská, že pokud bychom Slunce ponechali velké jako fotbalový míč, průměr UY Scuti by byl asi 375 metrů. To je víc, než měří Eiffelova věž (která je asi 300 m vysoká)! Dokážete si vůbec představit, jak malá je oproti tomu Země? Já rozhodně ne. Popravdě, v tomto bodě (pokud ne už dřív) již nemáme žádnou šanci něco takového pochopit. Přesto však ve vesmíru existují objekty ještě mnohem větší.

UY Scuti - Slunce, © Philip Park

Takovými objekty mohou být některé černé díry (objekty, které vznikají při zániku velkých hvězd) – konkrétně ty, kterým se říká „supermasivní černé díry“ a které se nachází ve středech galaxií. Největší nám známá černá díra nese složitý název – S5 0014+81, kvůli své velikosti ale dostala mnohem hrozivější název – Ničitel světů. Průměr Ničitele světů je 100x větší než průměr obrovské UY Scuti, o které jsme psali v předchozím odstavci! Jestliže bychom si chtěli představit, jak je oproti této černé díře malá Země, nepomůže nám už ani přirovnání, protože i u přirovnání bychom museli využít neskutečně velkých/malých objektů.

Ničitel světů - UY Scuti, © Thorestus

Nezapomínejme navíc, že jsme se tu bavili pouze o objektech, které jsme doposud objevili. Je téměř jisté, že se vesmíru ve nachází ještě mnohem větší objekty, které našim teleskopům a očím zůstávají zatím skryty.

A jak velký je vesmír?
Už jen z velikosti vesmírných objektů musíme mít naprosto zamotanou hlavu. I Ničitel světů je však v celém vesmíru naprosté nic. Nemá proto moc smysl snažit se tu vyjádřit velikost vesmíru ve slovech, číslech nebo přirovnáních – to by nám tuto velikost stejně nepomohlo pochopit. Proto asi to nejlepší, co mohu v tuto chvíli udělat, je odkázat vás na video, které velikost vesmíru znázorněné nejlépe, jak je to dle mého názoru možné. Uvidíme zde také porovnání velikosti objektů, o kterých jsem psal výše – obě planety i hvězdy a ještě spoustu dalších (chybí pouze Ničitel světů). Než budete pokračovat ve čtení tohoto článku, video prosím shlédněte (je možné zapnout si v něm české titulky, doporučuji také zapnout si zvuky):

Přestože jde o skvěle zpracované video, je potřeba uvést na pravou míru dvě věci. Zaprvé, závěrečné znázornění multivesmíru (kdy náš vesmír byl jen jednou z mnoha bublinek) je pouhou teorií (nápadem, jak by to mohlo být). Nebylo to však nikdy prokázáno. Zadruhé, video obsahuje jednu nepřesnost – chvíle, kdy se nám ukáže „celý vesmír“ ve skutečnosti zobrazuje pouze to, co nazýváme pozorovatelným vesmírem. To je ta část vesmíru, kterou jsme schopni vidět a zkoumat a za její hranice nemůžeme nikdy vidět. Vysvětlení, proč tomu tak je, je ale moc složité, a v tuto chvíli se spokojíme pouze s tím, že je to zkrátka moc daleko. Co je však důležité, pozorovatelný vesmír je jen malou částí celého Vesmíru (tento celý Vesmír píšeme s velkým V). Pokud mluvíme o velikosti, musíme také zmínit, že Vesmír se neustále rozpíná a každým okamžikem je větší a větší. Jak je ale tento celý Vesmír velký? Nemáme tušení. A nikdy ho nejspíš ani mít nebudeme. Často se můžeme dočíst, že je nekonečný, s jistotou to ale říct nemůžeme. Jedno je ale jisté – i kdyby Vesmír v pravém smyslu slova nekonečný nebyl, Země je v něm svou velikostí naprosto nepodstatná.
Závěrem této části bychom si také měli uvědomit jednu věc – tohle nejsou jen hezké příběhy, takhle to doopravdy je. Zatímco tu sedíme, čteme knihy a články jako je tento, zatímco hrajeme počítačové hry nebo jdeme na procházku s naším psem, řešíme všední i nevšední problémy nebo si užíváme všedních i nevšedních radostí, zatímco se bavíme s přáteli nebo sedíme s rodinou u nedělního oběda... v každém okamžiku se vesmíru dějí věci tak velké, že dalece přesahují naše chápání. Neustále jsme tímto vším obklopováni.

Zamyšlení na závěr
Mnoho lidí se při přemýšlení nad vesmírem a tím, jak jsme malí, necítí příliš dobře. V některých to dokonce může vyvolávat úzkost. Vždyť po tomto všem musí být odpověď na otázku, nakolik jsme ve vesmíru důležití, naprosto jasná – nejsme naprosto nic. Tak o co se tu celou dobu snažíme, jaký má tohle všechno význam? Musíme si přiznat, že na podobné otázky nenalezneme nejspíš nikdy uspokojivé odpovědi, o kterých bychom mohli říct, že jsou jednoznačnou pravdou. To nám ale nebrání v tom, aby si každý z nás našel své vlastní odpovědi.
Mě osobně vědomí naší malosti nijak neskličuje – právě naopak. Cítím se být součástí většího celku a věřím, že i ty nejmenší věci jako jsme my, mají svůj význam, třebaže ho nikdy plně nepochopím. Pamatujete na závěr videa, kde byla v celé kráse ukázána vesmírná síť? Vypadá to skoro jako část nějakého organismu. Představa, že v tomhle všem hrajeme nějakou roli, je fascinující.
Jakkoliv malí můžeme být, nejsme součástí vesmíru o nic méně než obrovský Ničitel světů. A nejen to, máme dokonce oproti všem těmto obrům něco navíc – jsme naživu, cítíme. Proto možná odpověď nemusí být tak složitá, jak si můžeme myslet – možná máme prostě jen žít. Nakonec... možná je právě to naše role ve vesmíru. Protože i když na to někdy můžeme zapomínat, žití není samozřejmost. Vzpomeňme si na to pokaždé, když vzhlédneme k obloze a uvidíme ten obrovský a záhadný vesmír, jehož jsme součástí.