Dnes jsem chtěla rozebrat jedno hodně diskutované téma. Tedy sourozenci a jedináček. Já mám mladšího bratra a tři nevlastní sestry, které žijí u nás 24 hodin denně, tedy vlastně sourozenci. 

Musím říct, že jsem spokojená, když se nad tím zamyslím, protože některé děti nemají žádné sourozence. Jak už jsem psala, jedináčci vůbec nemusí být rozmazlení. To můžou být i děti z větších rodin, i když je pravda, že tyto děti, se musí více dělit.

Utkvěl mi jakýsi průzkum, kde ukázali, že ne všichni jedináčci jsou rozmazlení. Dětem od 3 do 10 ti let dali bonbóny. Zatímco 3 leté děti si je ihned vzali, ty 10ti leté se dělili. Zatímco děti z větších rodin si je brali pro sebe, jedináčci se dělili. Víte proč? Děti se sourozenci se právě musí s někým dělit, takže to znamená, že to chtějí mít pro sebe. Jedináčci se s nikým dělit nemusí, tudíž, jim nevadí, že dají jeden bonbón stranou. 

Spousta dětí řeší své sourozence. Ať už mu jsou 2 roky nebo 20 let, je to těžké. No, když máte o hodně mladšího nebo třeba staršího, tak jste spíš jedináčci. Ale pořád máte sourozence. A když řešíte, že vás provokuje a tak dále, zamyslete se někdy, jaký život by byl bez něho. Hodně smutný, velice nudný, ale klidnější. Radši byste měli klid a neměli co dělat, neměli nikoho, kromě rodičů? Nebo by vás občas někdo prudil? Já bych si tedy vybrala druhou variantu. Já sama jsem měla s bráškou a ségrama problémy. Neustále jsme se hádali a dělali si naschvály. 

Upřímně, když na to zpětně myslím, říkám si, že je dobře, že sourozence mám, protože si mám s kým „hrát“(nebo alespoň pošťuchovat). A když si říkáte, jak byste chtěli být sami, tak se zamyslete, a hned budete svým rodičům vděční.