Jenže jídel, co mi chutnají, moc není. Docela by mě zajímalo, jestli je hodně dětí jako já. Ráda jím hodně sladká jídla, protože je normální, že dětem chutná sladké. Občas si ale dám taky něco slaného - to by mi nikdo nedovolil, jíst jen sladké. Jednou ale nastal malý převrat v mém jídelníčku.
Se školou jsme šli na výlet a asi to znáte: měli jsme si vzít pláštěnku, teplé oblečení, foťák, telefon (kdo chtěl) a svačinu na celý den. Jeli jsme na zámek Červená Lhota. Tam jsme byli od půl deváté ráno asi do jedenácti hodin dopoledne. Pak jsme nastoupili znovu do autobusu a jeli se podívat do nějakého lesa poblíž. Tam jsme byli asi do čtvrt na dvě a všichni jsme začali mít hlad. Řekli jsme to paní učitelce a ta jen prohlásila, že si máme vyndat svačiny z batohů a najíst se.
No a najednou koukám... moje sváča nikde. Nejspíš jsem si ji nechala doma. Jediným řešením bylo vyprosit od někoho trochu jeho svačiny. No samozřejmě že já měla řízky, ale ostatní třeba rohlíky nebo chleba, takže mi nezbývalo nic jiného, než se s "chutí" zakousnout do něčeho, co nesnáším. Ale měla jsem vážně veliký hlad, tak co jsem měla dělat? Tak jsem ochutnala a z hladu jsem rohlík snědla. Dodnes jím snad jen rohlíky a chleby.
Takže se nově řídím heslem: "Hlad je nejlepší kuchař."