Třešeň ptačí
Dlouhá desetiletí, možná i staletí, tu lidé sbírali tyto červené plody, ptáci hnízdili v korunách, lýkožrouti svačili pod kůrou, veverky tu měli zásoby jídla, mechy a lišejníky porůstali kmen. Třešeň žila se všemi v symbióze u silnice a přežívala dennodenní smog z aut. Avšak jen do té doby, než začala trouchnivět. Zvířatům a jiným organismům to bylo jedno, a člověk o tom zatím nevěděl, protože strom začal trouchnivět zevnitř a venku nebylo nic poznat.
Jednoho dne tam ovšem „starostliví“ lidé přišli ořezat větve, aby se strom nerozlomil nebo mu větve nepadaly na silnici. Když zjistili, že strom je dutý, musel okamžitě pryč. Dá se říci, že ti lidé prakticky vyhlásili poplach, aby se okamžitě skácel. Prý by ohrožoval vozidla a chodce. Ubohá třešeň tedy byla okamžitě skácena a spolu s ní byli vyhnány i organismy na ní žijící. V této době po ní zůstal jen kmen, uprostřed dutý a její mohutné kořeny pod zemí.
Toto pokácení třešně nemělo jen dobré, ani jen špatné stránky. Zkusme si nějaké říci:
- Dobré
Strom nespadne na silnici, neohrozí zdraví ani životy kolemjdoucích. - Špatné
Již nebudou sladké červené plody, vyhnali se ptáci a organismy žijící na stromě, zemi se odebralo přírodní hnojivo.
Proč začalo dřevo tlít?
Třešeň se nachází (nacházela) v umělém ekosystému u silnice. Vliv na její tlení, měl zřejmě smog z aut, lišejníky, plísně a houby rostoucí na ní a také pejsci, kteří ji měli jako pisoár. Dá se poznat, co je to za strom, jak vypadá? Ano. Jediné, co se nedá poznat, je jak dlouho tu stála podle letokruhů, protože je strom vyhnilý zevnitř. Barva dřeva závisí na ztrouchnivění, vprostřed (kde je největší) je dřevo tmavě hnědé až černé. Postupně barva ustupuje.
Na dřevě bylo:
- housenka Běláska zelného
- Bělomech sivý
- lišejníky
- houby
- škvoři
Proč je vlastně tlející dřevo důležité?
Téměř nikde se nenechává ležet tlející dřevo ani části stromů, určených k zetlení. To má za důsledek úbytek živin, pokračující okyselování a degradace půdy, též dramatický úbytek důležitých biotopů pro řadu rostlin, živočichů i hub.
