Japonská technika odkládání peněz skrývající se pod názvem kakeibo nebo ne úplně správně „kakebo“, pochází ze slova „kakeibo“, které se překládá jako „účetní kniha domácnosti“. Toliko k definici z Wikipedie. Co to ale opravdu obnáší, čím se tahle metoda odlišuje od tolika jiných?
Metoda stojí a padá na tom, co většina spořících metod, tedy na tom, že si zapisuješ své příjmy a výdaje. Obvykle se tak dělá v měsíčních intervalech, ale periodicita je v podstatě na každém. Někomu může vyhovovat dvouměsíční zapisování, někomu každotýdenní. V mnohém samotný proces usnadňují různé aplikace, které zaznamenávají výdaje, případně, kdo platí vlastní kartou, tak všechny své výdaje najde tam. Zde ale podobnost končí, kakeibo je totiž založeno hlavně na struktuře a procesu samotném.
Uvědom si, kolik a jak utrácíš své peníze utrácíš
Kakeibo klade důraz na vědomost procesu utrácení. Jde o to si opravdu uvědomit, že utrácím. Zamysli se – jsi schopen říct, kolikrát za týden jsi použil svou kartu? Nebo kolik věcí sis za jeden týden koupil? Pokud jsi schopen odpovědět, tak super, většina lidí ale kartu (nebo mobil či hodinky) používá tak automaticky, že o tom ztrácí přehled. A právě to je kamenem úrazu, pokud chtějí něco ušetřit. Nad všemi platbami ale i příjmy je tak potřeba převzít pevně otěže a hlídat je. S tím pomohou čtyři otázky:
- Jaký je příjem pro dané období (měsíc, týden)?
- Kolik bys chtěl za toto období ušetřit?
- Kolik toho plánuješ utratit?
- Je tu nějaký prostor pro zlepšení?
Na tyto otázky je dobré si vždycky před zvoleným obdobím odpovědět. Pro příklad tedy:
- Jaký je příjem pro dané období? Měsíčně dostávám 500 Kč kapesné. K tomu mi babička jednou za měsíc podstrčí 100 Kč. Můj příjem je tedy 600 Kč.
- Kolik chci ušetřit? Plánuji ušetřit třetinu, takže 200 Kč.
- Kolik potřebuji utratit? Týdně si platím 50 Kč jízdné.
- Je tu prostor pro zlepšení? To už ponechám na každém…
Rozdělení výdajů je základ
U metody kakeibo si na své přijdou především milovníci tabulek. I přesto, že je doba počítačová a mobilová, kakeibo je tak trochu „old school“. Lpí totiž, jak již bylo opakovaně řečeno, na vědomém procesu utrácení, a toho nejlépe docílíte tím, že si jak výše zmíněné otázky, tak členění svých výdajů budete zapisovat jako ve středověku. Totiž tužkou na papír. Komu by se ale nechtělo si vše dělat sám, může se podívat třeba na Pinterest – tabulek pro techniku kakeibo je tu opravdu hodně.
Veškeré výdaje kakeibo rozděluje do několika kategorií. Jedná se o:
- Potřebuji – do této kategorie spadají třeba nákupy potravin, benzín, oblečení apod.
- Chci – sem spadají třeba „kafíčka“, zmrzliny, jídlo nad rámec jako je třeba kebab apod.
- Kultura – výdaje za zábavu a volný čas, takže peníze za knihy, výlety, koncerty, kino apod.
- Mimořádné– platby, které úplně neočekáváš, jako je třeba útrata za narozeninový dárek pro někoho nebo třeba koupě nové jízdenky, protože ti ujel vlak, patří sem.
Kromě těchto je pak dobré si měsíčně uvědomit své výdaje, se kterými nic neuděláš. Spadají do kolonky fixní a jde třeba o nájem, energie nebo jízdenky na MHD. Zkrátka jsou to peníze, které víš, že ti každý měsíc odejdou.
Příjmy a výdaje
Vedení kakeibo notesu a šetření
Musím se přiznat, že tuto metodu začala zjara používat moje máma. Vede si sešitek, do kterého si zapisuje každý den naše výdaje, které potom sčítá v měsíčních intervalech. Díky tomu má naprostý přehled o tom, kolik utratíme za jídlo, kolik se projezdí benzínu nebo jakou částku vydáme na restaurace a různé „guilty pleasure“.
Vzhledem k tomu, že spoření měla zmáknuté už nějaký čas předtím, než na tuto metodu přišla, nejsem úplně schopný posoudit, o kolik se procentuálně odkládaná částka zvýšila. Nicméně ale mohu konstatovat, že úspory nám narůstají uspokojivým tempem. A hlavně máme poměrně velký přehled o tom, kde lze případně „utáhnout opasek“, kdyby na to došlo.
Velmi pěkně je kakeibo popsané ve videu na tomto odkazu:
Jak na kakeibo
