V září roku 2018 jsem nastoupila do firmy, která se zabývá jak kalením čirého (čistého, průhledného) skla, tak i keramickým potiskem a následným zakalením. Nic moc jsem o tom, nevěděla, jen jsem se chopila náhlé příležitosti a jsem za to velice ráda.

Můj den v práci začíná tak, že pozapínám kalicí pec (námi nazývaná „kalička“), kompresor, ventilátor a v neposlední řadě i myčku. Kalička je umístěna v hale hned vedle tiskárny, kudy denně projde i několik desítek tabulových skel a sklíček. Ta se nejprve ručně očistí, aby nešla do tiskárny úplně špinavá a zapatlaná (v tomto případě jsem schopna sklo i několikrát vrátit na přetisk, protože fleky a nečistoty pod tiskem jsou viditelné). Následně sklo projede horizontální myčkou, kde se smyjí zbylé nečistoty, vysuší se a ihned poté následuje tisk. Tiskne se vždy na jednu stranu (vzdušnou/luftovou) a keramický potisk je ve výsledku odolný jak proti škrábancům, UV záření, tak i proti různým povětrnostním vlivům. Poté, co potištěné sklo vyjede z tiskárny a barva není úplně mokrá, je potřeba očistit sámky (hrany). Nyní můžu sklo převézt na vykalení. Pomocí kolečkového stolu sklo postupně přesouvám na stůl pece a přitom čistím spodní lesklou nepotištěnou stranu, abych jej zbavila otisků, přebytečné barvy (sklo nikdy nesmí vjet do pece špinavé a s barvou na spodní straně, barva by se připekla k válcům v peci a obtiskla na jiná skla) a jiných nečistot. Na počítači nastavím příslušnou tloušťku skla, upravím teplotu nahřívání dle rozměrů, chlazení, tlak kalení a sekci potřebnou na jakési tvarování. Sklo vjede do pece a následuje zapékání a samotné zakalení. Jelikož se teplota v peci pohybuje okolo 680°C, v létě se docela bavíme. Teplo se dostane i do haly a my se při cca 40 stupních pečeme společně se sklem.

Co je vůbec kalení skla? Tento pojem znamená, že sklo se stane pevnějším, odolnějším a pružnějším. Po zahřátí se prudce zchladí, povrch je studený, ale vnitřní část zůstává teplá, je zde napětí a díky tomu má sklo lepší vlastnosti.
Pokud jde o sklo bez potisku, proces probíhá obdobně. Nejprve se sklo pošle přes myčku (v tomto případě vertikální), poté se v čistých bílých rukavicích vyjme a přenese či převeze na pec. Zapeče se, vykalí se a může putovat k zákazníkům. Ve firmě pracujeme s kalicí pecí, která je schopna vykalit sklo o maximálních rozměrech 3000 × 1600 mm a tloušťce od 5 do 19 mm. Upřímně řečeno, ty větší tabule jsou náročnější jak na manipulaci, tak i na samotné kalení. Velké a zároveň tenké sklo se špatným nastavením může prohnout a je třeba několik překalování. Nikdo přece nechceme křivé dveře.

Zda je čiré sklo kalené, se pouhým okem nepozná. My si pomáháme tak, že z každé strany rohu skla přiložíme jakousi hnědou folii a zajímavostí je to, že již kalené sklo má přes tuto folii v rožku jasně viditelný plamínek. Jak jsem zjistila, poslouží k tomu i sluneční brýle. Na rozdíl od nekaleného skla, které po rozbití jen popraská, se rozbité kalené sklo roztříští na tisíce střípků ve tvaru malých krychliček (takové diamanty pro chudé ). Je nepsané pravidlo, že po správném zakalení by tyto střípky měly být obdobně velké jako je tloušťka skla.

Takto pod našima rukama vznikají skleněné obklady, příčky, fasády, dveře, zábradlí, sprchové kouty nebo i skleněné hroby.