Minule jsme si pověděli, co na kaligrafii potřebujeme. Nyní se s tím naučíme zacházet. Je sice jednoduché říct si, že pero namočíme do inkoustu a píšeme, ale pokud chceme dosáhnout hezkých výsledků a kromě nich také toho, aby nám naše nástroje co nejdéle vydržely, musíme se o ně trochu starat. Vhodné zacházení je pro namáčecí pera důležité.

Když si připravíme věci pro kaligrafii, máme na stole nejen papír, pero a inkoust, ale také ubrousky a kalíšek s vodou. Jelikož se zaručeně ušpiníme, potřebujeme ubrousky. Na co ale voda? Voda slouží k umytí pera od inkoustu. Když na peru po skončení necháme inkoust, zaschne a pero nám přestane fungovat, jak má. Dalším důvodem pro vykoupání pera je situace, kdy chceme změnit inkoust, který používáme. Přeci si nezašpiníme nový inkoust barvou toho, který jsme používali předtím! Proto je nutné před použitím jiného inkoustu pero umýt a samozřejmě osušit od vody, abychom si inkoust zbytečně neředili.

Další důležitou věcí je vědět, jak správně nabírat inkoust. Namáčecí pero se opravdu do inkoustu namáčí, ale ne každý ví, jak to udělat správně. Nejdříve je potřeba pochopit, jak takové perko pro namáčení funguje. Už od pohledu je vidět, že má dvě ramena tvořící hrot, se kterým píšeme. Mezi nimi je drážka (mezera) na jedné straně končící hrotem a na straně druhé kulatou nebo jinak tvarovanou dírkou. To je zásobník inkoustu.

Celý tento jednoduchý mechanismus využívá dvou fyzikálních vlastností kapalin. Tou první je přilnavost. Jinak se tomu dá obyčejným jazykem říkat mokrost. Co se vody dotkne, je mokré, voda k tomu přilne. Druhou vlastností je tendence kapaliny držet při sobě. Tuto vlastnost si můžete krásně prohlédnou třeba na bublifuku. Stejně jako v kruhu bublifuku, tak i v dírce zásobníku inkoustu kapalina po nějakou dobu zůstává. Ve chvíli, kdy se hrot pera dotkne papíru, začne inkoust stékat dolů na papír.

Teď, když tohle víme, tak je jasné, že při namáčení je dobré namočit perko tak, aby se pod hladinu dostala dírka zásobníku, ve které nám zůstane menší množství inkoustu pro psaní. Případnou kapku na spodní straně perka je potřeba otřít, protože by dělala kaňky. Na horní straně perka, kde se objevuje spíše vzácně, nevadí. Takové snahy jako otočit pero obráceně a nabírat na něj inkoust jako na lžíci jsou sice zajímavé, ale opravdu to nepomůže. Stejně tak je zbytečné nořit pero do inkoustu hluboko. Nijak si tím nepomůžete a pokud máte pero s výměnnými perky, ještě si zbytečně zašpiníte nástavec, kam se tato perka nasazují.

Perko popis

Začněme trochou trénování

Kaligrafické pero není propiska, takže snadno trpí při přílišném tlačení. Navíc zvláště měkké hroty vám při tlačení nebudou psát, jak by měly. Navíc se může při tlačení zabodávat do papíru a dělat jiné špinavé neplechy, které vám zničí celé dílo, hůře, když píšete do knížky. Knihami a vázanými sešity proto raději nezačínejte. Začněte na obyčejném papíře nebo čtvrtce.

Jako první je potřeba se s vaším psacím nástrojem seznámit. Nenamáčejte ho ani do inkoustu, ale začněte psát „nanečisto“ suchým perem na papír. Sledujte, jestli dělá rýhy, jak se chová při různém tlaku a při různých směrech pohybu. U pera bez inkoustu snáze uvidíte, jak moc se hroty ramen od sebe vzdalují. Tato vzdálenost ovlivňuje tloušťku psaní. Při přílišném rozchodu vám vyteče všechen nabraný inkoust, můžete i zničit hrot. Takže si zkoušejte kreslit například kruhy nebo spirály, které jsou dobré na nacvičení všech směrů pohybu perem. Tomu věnujte alespoň pět minut, aby bylo dosaženo toho, že pero bude po papíru bez problému klouzat všemi směry a nebude se zabodávat. Také to pomáhá trénovat a uvolnit ruku. Když vám pero krásně klouže po papíře a nezanechává stopy, dokazuje to, že netlačíte. Přítlak budeme nacvičovat později. Teď potřebujeme tento cvik, aby šlo kreslit tenkou linku.

Ke druhému přípravnému cvičení potřebujeme to, co si možná pamatujete z první třídy: písanky. V písankách jsou uvolňovací cviky, které učí ruku jednotlivé tahy využívané při psaní. Pokud je pro vás kaligrafické pero novým nástrojem, určitě se vyplatí si písanky obstarat a každému cviku alespoň pár minut věnovat. Trénink tahů vám pomůže naučit se psát perem stále stejnou linku, pomůže vám poznat chování inkoustu a perka, samozřejmě je také způsobem, jak se naučit novému druhu písma hezky z hlavy. Stejně jako se text skládá z písmen, písmena se skládají z několika základních tahů. Jejich zvládnutí vám dá nejen skvělý základ pro krasopis, ale také vás dostane přes fázi spousty kaněk a chyb, které mezitím vychytáte. Snažte se o jemné klouzání po papíře, jako nasucho.

Postupem skrze písanky se od tahů dostanete k písmenům a pak i celým slovům. Doporučuji cvičit nejen tiskací, ale i psací písmo. Jejich kombinováním vznikají velice působivá kaligrafická díla a díky znalosti obojího můžete vytvářet i vlastní styl psaní. Dnes se kromě psacího písma učí ve školách i tiskací, písanky pro oba typy najdete na internetu.

Abeceda psace tiskace

Kráse vstříc

Jakmile se vám podaří projít písanky, můžeme přejít k umělečtějšímu psaní. Doporučuji cvičení psaní pomocí písanek neodbývat, protože vám trénují jak oko, tak ruku, která potřebuje jemné pohyby trénovat.

Pokud ale máte písanky za sebou a nedělá vám problém psát stejnoměrnou tenkou linkou, můžete začít dělat stylovější písmo. Na to je potřeba měkký hrot, jehož ramena jdou snadno od sebe. Musí být měkký, aby se čára mohla rozšířit, i když perem píšete „hrotem napřed“ jako kdybyste chtěli do papíru bodnout. Proto jsme trénovali na začátku ježdění po papíře tak, aby se pero nezabodávalo a klouzalo. S měkkým hrotem stačí zatlačit málo, aby psaná čára byla tlustší. Zkuste si to zase nasucho. Uvidíte, jak se ramena při tlačení rozestupují, ale také si ujasníte, kdy už tlačíte moc, nebo zabodáváte pero do papíru. Měkké hroty potřebují jemnost a i s tou mají jen určitou životnost. Naštěstí nejsou vůbec drahé.

Zpět k písankám, tentokrát už je možné začít trénovat na celých písmenech a hledat, kde je vhodné přitlačit. Tady začíná ta pravá kaligrafie. Umíte napsat abecedu a umíte ovládat pero. Teď, když začínáte experimentovat, už děláte tu pravou kaligrafii, kdy přidáváte ozdobné čárky a měníte tloušťku linky. Můžete taky zkusit jiný náklon písma.

Ať už budete perem psát nebo kreslit, umění zdar!