Nejspíš jste už slyšeli o takových těch kamarádech na dopisování (anglicky tzv. penpal friends). Zmínky najdete třeba v různých knihách, filmech nebo i od rodičů a různých mediálně známých osobností.

Jde o člověka, většinou stejně starého jako jste vy, s kterým si dlouhodobě píšete, ať už formou dopisů, nebo klidně i přes e-mail.

A teď se asi většina z vás klepe na čelo. Proč bych si s někým vlastně takhle psal? No, jde o to, že některým lidem v této době už celkem vadí pořád koukat jen do telefonu a povídat si s kamarády a spolužáky pouze přes internet. Také (pokud zvolíte formu dopisů), si můžete s případnými dopisy trochu pohrát. Mohli byste ho pěkně pomalovat a přidat nějaké sladkosti nebo třeba ručně vyrobený dárek.

Kamarádi na dopisování se ale hledají obtížně, protože se na to, že existuje takováhle forma přátelství, tak trochu zapomíná. Většinou si lidé píší jen přes velmi známý WhatsApp nebo třeba přes Telegram a různé jiné sociální sítě. Ale nenechte se odradit! I takový kamarád dá najít. Všechny tipy, jak takové přátelství najít, ale taky rady, jak se chránit před nebezpečím, vám povím v tomto článku.

Takže pěkně popořádku. Mám pocit, že o této zálibě se moc nemluví. Obecně jsem četla dost článků na to, abych věděla jak tohle funguje.

Než vám ale řeknu, jak si takového kamaráda najít, řeknu vám raději o bezpečnosti. Jak už jsem zmiňovala, kamarádství na dopisování funguje převážně ve formě dopisů. Je ale důležité vědět, že než se vydáte na všechny sociální sítě hledat své nové kamarády, existuje tu i možné riziko. Nikdy nevíte, kdo se na druhé straně obrazovky nachází, a jít po sociálních sítích rozhlašovat svou adresu je nebezpečné! Za obrazovkou nemusí být dvanáctiletá Anička, ale může tam být třeba čtyřicetiletý muž, který může vaši adresu nehezky zneužít.

Také moc nedoporučuji hledat tento druh přátelství na různých stránkách, které pro to slouží. Jde o to, že tyhle stránky jsou většinou anglické nebo americké a často slouží lidem nad osmnáct let. Navíc by bylo poštovné dost drahé.

Základní ponaučení tedy zní, abyste nikde nerozdávali svoji adresu a osobní údaje, které jsou potřebné k poslání dopisu. Buďte rozumní. Také doporučuji danou osobu, s kterou si chcete psát, prodiskutovat s rodiči nebo se zákonným zástupcem. Též je důležité promluvit si s nimi i o tom, že vůbec chcete takové kamarádství mít. Jsou starší a rozumnější a vědí, jaká hrozba je internetový prostor.

Když už jste obeznámeni s těmito „pravidly“, můžete si začít hledat přátele. Ale jak? Nejjednodušší varianta je požádat nějakého kamaráda, který bydlí trochu dál od vás. Znáte ho a můžete mu důvěřovat.

Také můžete kontaktovat s tímto zájmem třeba kamarády z tábora, na kterém jste byli, nebo třeba někoho koho znáte z hřiště, nebo obecně někoho, komu se dá věřit, a máte ověřeno, že to není nějaký podvodník.

Teď se to ale trochu zkomplikuje. Pokud nemáte žádného takového známého, musíte ho hledat jinak. Každý radí něco jiného, ale nehledala bych moc daleko. Varianta také je, že můžete hledat i někoho, kdo si s vámi bude psát přes e-mail, jelikož ten klidně můžete říct i kamarádovi ze sociálních sítí.

Pokud ale stále stojíte o dopisy jako takové, můj osobní tip je hledat přímo tady, na Alíkovi. Určitě se tu najde někdo, kdo by si s vámi chtěl psát. Rozhodně ale nedoporučuji, jen tak někomu poslat adresu a osobní údaje. Pořád je to trochu hrozba a spíš bych se do toho nevrhala po hlavě, ale v klidu po malých krůčcích.

První bych si s ním psala buď zde, na Alíkovi, nebo na e-mailu, a pak si teprve vyměnila adresy. Berte ale na vědomí, že je také důležité to za každých okolností vyhodnotit s rodičem nebo zákonným zástupcem. Přece jenom je tu i malá šance, že narazíte na někoho nebezpečného, a vaši rodiče by měli nejdřív posoudit, jestli je to bezpečné.

Doufám, že vám článek alespoň trochu pomohl a že si najdete svého kamaráda na dopisování.