Alíkovina

Kamarádky?

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Ve škole jsem moc oblíbená nebyla. Ani jsem moc kamarádek neměla jen tři: Míšu, Lucku a Melisu. Jednou nám naše paní učitelka řekla, že pojedeme na školu v přírodě. Asi si dokážete představit, jakou trému jsem měla. Co když se tam se mnou nebude nikdo bavit? Nebudou na mě zlí?

Topnutá golfová rána., © Martin Kabát

Tak už stojím se zavazadlem před školou a čekám na autobus do Plzně. Je tu celkem horko, ale po chvilce všichni dorazí. Narvali jsme se do autobusu a já jsem seděla s Luckou. Povídali jsme si, zamávali a odjeli. Jak jsem jí něco chtěla povědět, řekla: „Lucino, teď mě neotravuj.“ Já nevěděla, co s ní je, ale nechala jsem to plavat.

Po příjezdu jsme šli do svých chatek a chtěli jsme si vybalit. Já si chtěla dát prázdný kufr pod palandu, ale Lucka a Míša mě bouchly přes ruku a řekly, že tam nebude. Teď už jsem opravdu chtěla brečet.

Hned další den jsme šli na golf. Došli jsme a vzali si golfové hole a míčky. Byl to krásný golf. Objevila jsem Čínu, klepala se strachem v Transylvanii, udivovala se u kočkovitých šelem a nechala se postříkat vodopádem v pravěku.

Jenže se stalo něco velmi ošklivého. Holky si něco šeptaly, pak mě dovedly na nejtěžší dráhu a řekly, abych se zkusila trefit do jamky. Netrefila jsem se a tak mi řekly: „Nastav ruku,“ a golfovými holemi mě mlátily, dokud jsem se nerozbrečela.

Viděl to naštěstí i spolužák Radek a řekl to paní učitelce. Vyšetřením u lékaře mi pak zjistili nalomenou ruku.

Autorka:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!