Už od školky jsem měla nejlepší kamarádku. Říkejme jí třeba Nikča. V 1. třídě jsme se bavily a vše bylo v pořádku, stejně jako ve 2. třídě.

Ve 3. třídě se naše kamarádství trochu zvrtlo. Nikča mě seznámila s Klárkou, na tom by nic tak hrozného nebylo, Klárka je super, ale Nikča na mě a Klárku začala být protivná. Ale jen někdy, jindy byla úplně v pohodě. Když Nikču chytla její protivnost, bezdůvodně nám nadávala. Ne nijak moc sprostě, ale stejně.

Ve 4. třídě se vše urovnalo a byly jsme tři nejlepší kamarádky já, Nikča a Klárka.

V 5. třídě se s námi Klárka přestala bavit, bavila se s námi jen někdy. Našla si jiné kamarádky a i když se s námi občas bavila, bylo to úplně jiné. Už jsem měla jen jednu opravdu dobrou kamarádku - Nikču.

6. třída přinesla usmíření s Klárkou a také spoustu nových kamarádů, které mám moc ráda. Jen se s nimi nemůžu vídat. Vidíme se jen v létě na táboře, ale o to víc si jich vážím. Taky jsem se víc začala bavit s Terkou, mojí dobrou kamarádkou, se kterou jsme se dlouho moc nebavily.

7. třída, i když teprve nedávno začala, nepřestávám se divit. Nikča se začala chovat divně. Například mi řekla, že je nejnormálnější člověk ze třídy a já že jsem divná. To samé tvrdila i o Klárce. Když jsem to Klárce ve škole říkala, Nikča hned že: „Nééé, to jsem neříkala.“

Možná se vám zdá, že řeším blbosti, ale myslím si, že když jsme bff od školky, mohla by se trochu zamyslet, než něco řekne...