Nejdřív si představíme postavy:
T: Ahoj, jmenuju se Týna a je mi 14 let. Bydlím na Statku Slunečná ve stejnojmenné vesnici – Slunečná. Mám nejlepší kamarádku Julču, sestru Sylvu, které je 11, a další kamarádku – Kája. Mám bezvadné rodiče, nebo spíš jen tátu. Máma se o mě nestará. S tátou pořád někam jezdíme. Na výlety, a tak. Dneska zrovna pojedeme k jeho kamarádům do Prahy. Lhala bych vám, kdybych tady vykládala, že se těším. Ne, netěším se, protože tu mám Julču, a chci tu být s ní. Přijela od moře, po měsíci, co jsme se neviděly, tolik si toho musíme říct.
J: Čus, jsem Janek, bydlím v Praze s rodiči, a mám mladší sestru. Pořád jen otravuje. Je jí 11, a mně 12 a půl, bude mi 13. Jinak mám nejlepšího kámoše Vildu. Dneska k nám mají přijet nějaký dvě holky s jejich tátou. Je to kamarád našeho táty. Určitě budou s Evou otravovat.
E: Ahojky, jsem Eva a je mi 11. Bydlím v Praze s rodiči a starším bratrem. Je na zabití. Pořád jen auta, a auta, a tak. Nic jiného ho nezajímá.
Ju: Čauky, jsem Julča, bydlím ve Slunečné a mám nej nejku Týnu, ale každá chodíme do jiné školy.
K: Nazdar lidi, jmenuju se Kája a bydlím taky ve Slunečné. Chodím na úplně jinou školu než Týna. (Je to i jiná, než kam chodí Julča).
T: Za chvíli vyjíždíme. Musím se připravit. Na záda jsem si vzala vak se základními věcmi a šla jsem k autu. Sylva už seděla vevnitř, tak jsem si taky sedla. Potom táta nastartoval motor, a vyjeli jsme.
TT: Týno, co se zase tak tváříš? Máš se těšit. Seznámíš se s novými lidmi.
T: Tati, už jsem ti říkala, že nikam jet nechci. Chci být s Julčou.
TT: Ale prosimtě, se z tý Julči nezblázni. Ona tu taky není, když ty chceš. Pochop, že prostě někam jedeme.
T: Na to jsem mu už nic neodpověděla, a dál se koukala z okna. Cesta ubíhala rychle, a my po půl hodině zastavili u nějakého staršího domu.
TT: Tak holky, vystupovat. Jsme tu.
T: Sylva se samozřejmě hned začala hnát z auta ven.
S: Já, já první. Uhni Týno.
T: Ježíš, se nezblázni. A uhnula jsem jí. Potom jsem taky vystoupila, a šli jsme směrem ke dveřím.
Táta zazvonil, a otevřel nám jeho kamarád.
TT: Čau.
JT (Jankův táta): No nazdár. Pojď dovnitř, a holky, vy můžete jít s Evou na trampolínu.
S: Jooo.
T: Hmm, no bezva.
TT: Tak jděte, ne, a ať vás do večera nevidím.
T: Samozřejmě, buď bez obav. My se nějak zabavíme.
Toto jsem řekla, i když jsem si tím nebyla vůbec jistá. Určitě to bude nuda.
S: Přišli jsme za Evou a...
E: Ahoj, jsem Eva, a vy?
S: Já jsem Sylva, a tohle je Týna.
T: Hej... já se dokážu představit sama.
S: To už je jedno.
T: Bezva.
Řekla jsem naštvaně.
E: Tak pojďte na trampolínu.
T: No jo, už jdeme.
S: Přišli jsme tam a začali skákat. Zatím mě to baví.
E: Holky, koukejte co umím.
T: Vyskočila do vzduchu a tleskla rukama nad hlavou. Nevím co to je za umění, to umím taky.
Takhle jsme skákali asi ještě půl hodiny, a mě už to nebavilo.
T: Baví vás to?
S,E: Jo.
T: Hmm, bezva. Mě ne.
E: Tak jdeme do lesa.
T: Okk.
T: Přišli jsme do lesa, a Eva zase něco vymyslela.
E: Holky, koukejte. Tady máme kusy plechu. Budeme na nich jezdit, jo?
T: Ehm, co? Nechápu.
E: Sleduj... vezmeš ten plech, a takhle si na něj sedneš, a...
T: Takhle mi to tam začala do podrobna vypisovat. Už mě to nebavilo.
T: Dobře, chápu. Budu to tak dělat.
T: Vzala jsem si ten plech, a jezdili jsme na něm z kopce dolů. Upřímně dost se mi zašpinily kraťasy, ale neva. Nebudu to řešit. Jsem přece holka z vesnice a ne nějaká městská fiflena.
Trošku mě to i bavilo, ale ne moc.
S: Tak co budeme dělat teď? Už je tma.
E: Mám nápad.
T: Zase?
Řekla jsem otráveně.
E: Jak zase? Jdeme do karavanu.
T: Jo, zapomněla jsem vám říct, že mají na zahradě karavan. Přišli jsme tam a sedli si dovnitř. Eva rozsvítila baterku, která svítila jen tak napůl. Začali jsme si povídat. Povídat o všem možném. O škole, co zase kluci vyvedli a tak, a já pomalu měnila názor na dnešek. Nakonec to tu není tak špatný. Eva je v pohodě, a myslím, že budeme dobré kamarádky.
T: Povídali jsme si až do večera, nebo spíš do noci no. Asi do půl jedné ráno. Potom jsem šla se Sylvou za tátou, jestli už pojedeme domů.
T: Tati?
TT: No, copak?
T: Pojedeme už?
TT: No jo, kolik je?
T: Půl jedné.
TT: Cože, fakt? Jsem myslel, že je tak deset.
T: Takže pojedeme?
TT: Hned, jenom tohle dopiju a pojedeme.
T: Dobře.
T: Táta ještě něco dopil, a my jsme šli zatím vystrašit Janka. Eva říkala, že se bojí tmy. Neříkám, že já ne, ale nemusí to každej vědět, že jo.
Schovali jsme se za lampu, kterou mají u domu, a když okolo procházel Janek, všechny tři jsme vyskočily a vybafly na něj.
E, S, T : Baaf.
J: Aaaa.
T: Zdrhá.
E:
T: V tu chvíli tam přišel táta.
TT: Tak holky, jedeme.
T, S: Dobře, ahoj Evo.
E: Ahoj.
T: Nasedli jsme do našeho krásného hnědého Wartburgu a jeli jsme. Domů jsme dorazili někdy pozdě v noci, ani nevím, kolik bylo. Sylva usnula na zadní sedačce, tak jsem ji musela probudit.
T: Sylvi, vstávej.
S: Hmmm, co je?
T: Už jsme doma.
S: No joo, už jdu.
T: Táta odemkl dům, a šel spát. No, bezva. O všechno se musím postarat já. Jak už jsem vám říkala, bydlíme na statku, takže jsem došla do chléva pro misku a nakrmila kočky. Sylva si mezitím vyčistila zuby a čekala na mě v pokoji. Potom jsem za ní přišla.
T: Proč ještě nespíš? Je noc.
S: ...
T: Sylva se jen ušklíbla. Bojí se jít sama spát.
Ráno
J: Zase ten otravný budík. Nejradši bych ho rozmlátil.
Jak jste asi pochopili, tak mě probudilo zvonění otravného budíku. Vstal jsem a vyčistil si zuby. Potom mi mamka udělala snídani a kakao.
No, a pak...
E: Kde seš ty...?
J: Přiběhla naštvaná Eva.
J: Ježíš, co zas chceš?
E: Kde mám řasenku? Ty jsi mi jí naschvál ukradl.
J: K čemu by mi to asi bylo? A vůbec, proč se maluješ v 11 letech?
E: O to se ty nestarej.
J: Tohle řekla dost naštvaně. Co jí zase je?
J: Hele, brzdi, jo? Nezapomeň, že jsem starší.
E: Tss.
J: Bouchla s dveřma a odešla.
T: Ráno jako každé jiné. Udělala jsem si snídani, a tak, a šla jsem k Julče. Musím jí všechno vyprávět.
T: Čau Jůli.
Ju: No ahoj Týno, to je dost, že se taky ukážeš.
T: Tak hele jo, byla jsem v Praze.
Ju: Ok, ok. Jaký to bylo, co kluci, a tak?
T: Hmm. Žádný kluci. Na co furt myslíš?
Ju: No dobře, tak jaký to bylo.
T: Takže, jak víš, tak jsem tam nejdřív nechtěla jet. Ze začátku to byla nuda, ale pak už dobrý. A nejlepší, jak jsme vystrašili Janka.
Ju: Eee.....Janek??? Kdo to?
T: Strašně divný kluk. Říkám ti, to jsi ještě neviděla. Eva by ti o tom mohla vyprávět.
Ju: A to je zase kdo?
T: No jeho sestra.
Ju: Jo ahaaa, už chápu.
T: Super.
T: Takže co teď???
Ju: Jdeme ven.
T: Ok, do domečku?
T: Kdyby vás to zajímalo, tak s Julčou chodíme blbnout do domku u potoka, který nám dal Sylvy kmotr.
Ju: Yess.
T: Super, tak se hni.
T: Došli jsme k domku, a hráli si tam. Pak jsme šli domů na oběd.