Hodně se mi líbily jejich tvary a barvy. Po čase jsem zjistila, že když rozbijeme třeba křemenáč, tak se třpytí.

Od té doby, co jsem to zjistila, jsem k Vánocům nechtěla nic jiného než kladívko a dlátko.

Říkáte si, že jsem asi divná, co? No mně to tak nepřipadá. Když najdu nějaký kamínek, neodolám a musím si ho vzít domů. Doma uvážím, co s ním udělám, jestli ho celý obarvím barvami, nechám tak jak je nebo ho rozbiju na kousky.

Kameny sbírám do velké krabice, která je už skoro zaplněná.

Teď vám popíši, jak takové sbírání podle mě vypadá.

1. Když se mi zalíbí kamínek (třeba kvůli barvě nebo tvaru), zvednu ho a odnesu si ho domů. Po ruce mám vždycky sáček.
2. Doma ho důkladně prozkoumám po lupou nebo mikroskopem. Pak přemýšlím, jaký by mohl mít obsah, třeba jestli obsahuje křemen nebo žulu.
3. Rozhodnu se, co s ním dál udělám, zda ho jen umyji vodou, celý pomaluji nebo ho rozbiji. Pokud ho rozbiji, tak všechny kousky dám do sáčku.
4. Pak si nachystám krabici, kterou rozdělím na části, do kterých budu vkládat kameny.
5. Také si k nim dělám tabulky. O tvrdosti (jestli kámen maluje na chodník), barvě, velikosti, tvaru a kde jsem ho našla.