Karel Hynek Mácha
Karel Hynek Mácha se narodil 10. listopadu 1810 v Praze a zemřel 5. listopadu 1836 v Litoměřicích. Byl to český básník, největší představitel českého romantismu.
Tento autor se narodil do velmi chudé rodiny. Jeho otec byl mlynářský stárek a krupař. Již od mládí se v něm projevovaly dvě stránky jeho osobnosti – „spořádaná“ stránka jej dovedla na gymnázium, filosofii a práva. Později se z něj stal advokátní koncipient v Litoměřicích. Druhou částí jeho osobnosti byla osobnost romantická. Sympatizoval s polským povstáním proti carovi.
Josef Kajetán Tyl jej charakterizoval slovem „rozervanec“. Mácha byl velmi rozporuplný člověk a přes svůj kratičký život se dal charakterizovat jako jedna z rozervaných postav jeho děl.
Karel Hynek Mácha hrál i divadlo. Hrával v českých představeních ve Stavovském divadle. Byl členem Tylovy skupiny v divadélku u Kajetánů. Zde se seznámil se svou životní láskou, tedy Lori Šomkovou, se kterou se později měl i oženit – ke svatbě bohužel ale nakonec nedošlo, protože tento romantický autor brzo umřel. Lori mu porodila syna Ludvíka.
Karel Hynek Mácha jako romantický hrdina
Karel Hynek Mácha, český básník, byl člověkem, který velice miloval zemi, v níž žil. Viděl zalíbení v krajině, hvězdách, v nebi, avšak byl to člověk velice průbojný, neklidný, stále nespokojený jak sám se sebou, tak také se společností, v níž žil.
Často propadal depresím, beznaději a nejrůznější úzkosti. Byl to člověk, který měl velice rád živly – vítr, mračna, mlhu, bouři, vichřici aj. Na smrt a posmrtný život měl tragický pohled, věřil v osud a jeho stálost a nevyvratitelnost.
Tento český básník byl ale také člověkem velice citlivým. Důležité pro něj bylo přátelství, ale také láska. Jeho díla jsou touto milostnou láskou prostoupená. Lásku považoval nejen za průvodce, ale také za stvořitele všeho na světě. Bohužel se jí ale nedočkal.
Mácha, jako autor, ve svých dílech ztotožňuje své postavy sám se sebou – autobiografické prvky v dílech. Také v díle Máj tomu není jinak. Autor buďto sám v dílech vystupuje (4. zpěv – jako tulák vchází do děje), nebo mluví přes jinou postavu (postava Viléma).
Básníkovo zalíbení českou zemí se prolíná celou touto básní. Karel Hynek Mácha v díle popisuje český kraj, opěvuje jej, vrací se k němu. Zde je poukázáno na jednu velmi zásadní otázku českého romantismu, vlastenectví. Mácha popisuje krajinu, v níž vyrůstal a kterou dobře znal. Příběh se odehrává v krajině Doks, Bezdězu a okolí Máchova jezera.
Karel Hynek Mácha, © Milada Housková (234 českých osobností)
Co je romantismus?
Romantismus se nevyvinul za jeden den, ale postupným odezníváním klasicismu, který byl příznačným pro 17. až 18. století. Období romantismu je obdobím vzdoru, otázky svobody, hledání sebe samotného a nešťastné lásky.
Hrdinovy sny jsou v protikladu s realitou, v níž vyrůstá a z níž se chce vymanit za každou cenu, často se ale vrací zpět s nepořízenou.
Hrdinové se stávají vyděděnci, tuláky. Utíkají pryč od civilizace do světem nezničené přírody, nepoznamenané městskou morálkou, do světa, kde je jim vše cizí, kde by mohli nalézt něco nového.
Celková charakteristika díla Máj
Máchův Máj je jedním z nejkrásnějších děl naší literatury. Jedná se o dílo českého romantismu. Je jedno z děl, jejíž básníci vyjadřovali svoji lásku k milovanému národu.
Čechové jsou národ dobrý!
Nešťastný, jenž v nouzi lká,
nechť se k Čechovi obrátí,
ten mu rychlou pomoc dá;
byť i Čecha nepřítelem,
nešetří Čech jeho vin.
Čechové jsou národ dobrý
a Ty Čechů věrný syn!
Máj je víra ve vítězství lásky, života a přírody. Máj je skutečný poklad české romantické literatury, je skutečným „květem poezie“, který učí lásce k vlasti a jejímu lidu.
Motto: „Dalekať cesta má! Marné volání!“
Tematický plán
Děj díla je skutečně romantický. Mácha píše o osudu člověka na okraji tehdejší společnosti, který nakonec umírá ve jménu lásky. Jedním z klíčových témat je téma viny, které prostupuje celou básní.
Dějištěm tohoto příběhu je úchvatně vylíčená příroda v okolí Máchova jezera, ale také věznice. Nedalo by se říct, že děj je jednoduchý, spíše komplikovaný.
Básník dává čtenáři mimořádný prostor pro jeho fantazii, pro naše vykreslení si hlavních postav a hlavně přírody, jejich barev a „pocitů“.
Hlavní postavy
– Vilém: Jedná se zde o vyvržence společnosti, protože ve svém mládí byl vyhnán z domu. Stal se z něj vůdce loupežníků („strašný lesů pán“). Toužil po pomstě, kvůli žárlivosti vraždil. Kritizoval přírodu. Bývá ztotožňován s autorem díla.
– Jarmila: Byla zamilovaná do Viléma. Jejím svůdcem byl Vilémův otec. Pro svůj žal se utopí (tragédie Jarmily – 1. zpěv).
Kompoziční plán
Báseň se skládá z čtyř zpěvů a dvou intermezz (mezizpěvů).
Při čtení tohoto díla v něm lze najít jistou dramatičnost v ději. Při pozorném čtení zjistíme, že děj chvílemi graduje k vrcholu, jindy zase sestupuje, což vede k tomu, že čtenář nemůže z díla ani na chvíli spustit oči.
Na dramatičnosti se podílí také velké použití protikladů – opěvování krás květnové přírody // tragédie lidského osudu, ale také například přiblížení psychického rozpoložení Viléma čekajícího na popravu.
Dílem se prolíná jistá melodičnost, autor používá vsuvky i zvolací věty, což příznivě působí na spád této básně.
1. zpěv: První zpěv je věnován obrazu přírody v Máji. Je zde motiv lásky i nevěry. To jak Jarmila čeká na Viléma. Hned na počátku díla se Jarmila pro svůj žal utopí.
2. zpěv: Vilém se nachází ve vězení, vzpomíná, poslední noc před popravou, na své mládí, na to, jak se stal loupežníkem, jak poznal Jarmilu, pro kterou vraždil. Uvažuje o životě, ale také o smrti. V druhém zpěvu se nachází nejen odkaz na přírodu, pocit křivdy, ale můžeme zde najít i nějaké ty autobiografické prvky.
„A opět mlčí. Tichá noc kolkolem vše přikrývá… Vězeň i hlas omdlívá.“
1. intermezzo: V této části se děj odehrává na hřbitově, kde se sbor duchů připravuje na to, že přijme Viléma mezi sebe. Ten poté bude hlídat hřbitov.
3. zpěv: Ve třetím zpěvu děj vrcholí. Zde je Vilém popraven. Zde se ukazuje rozpor romantismu (příroda X poprava, vyznání Vilémovy lásky k přírodě X obžaloba přírody, ...). Je zde spousta kontrastů.
„Je pozdní večer – druhý máj -
večerní máj – je lásky čas,
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Viléme! Viléme!! Viléme!!!““
2. intermezzo: Ve druhém intermezzu truchlí příroda, ale i loupežníci nad smrtí svého vůdce. Je to nejvíce pesimistická část díla.
4. zpěv: Ve čtvrtém a zároveň posledním zpěvu se básník ztotožňuje s hrdinou. Ústřední postavou je zde poutník, který se vrací na místo popraviště a zamýšlí se nad tragikou lidského osudu. Děj se odehrává po sedmi letech.
„Hynku, Viléme, Jarmilo!“
Úryvek z knihy Máj
Jazykový plán
V první části jsou verše jakoby nepravidelné, střídá se rým střídavý s obkročným. Velmi nepravidelné strofy (sloky) jsou zapříčiněny tím, že Vilém prožívá trauma zoufalství a jeho výkřiky se mísí s temnem noci, s tichem, jež ho „sžírá“.
Druhá část vyjadřuje smutek a touhu po vlasti. Strofy už jsou pravidelnější, častý je popis (místa, poprava).
Vyskytuje se zde moderní básnická řeč, obrazy přírody – barvitost. Karel Hynek Mácha využívá kontrastu jak v rovině jazykové („na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“), tak i v rovině tematické (krásná příroda X poprava).
V básni najdeme jak řadu metafor a metonymií, tak také personifikace, oxymórony, přirovnání, apostrofy, epitety… Děj graduje. V básni je přikládán velký důraz na melodičnost. Autor velice často využívá hlásku „e“. Slova i verše se opakují, rytmické předěly připomínají hudební skladbu. Autor v básni uplatňuje jamb.
- Metafora – přenesení významu na základě vnější podobnosti (daná věc něco připomíná) – např. bloudila blankytnými pásky, bledá tvář luny
- Metonymie – přenesení významu na základě vnitřních souvislostí – např. hrdliččin zval ku lásce hlas, to se jí modro k nohou vine
- Personifikace – neživé věci mají vlastnosti nebo dělají činnosti živých – např. jezero zvučelo temně tajný bol, O lásce šeptal tichý mech, květoucí strom lhal lásky žel
- Oxymorón – spojení protikladů – např. zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit
- Přirovnání – srovnává dva jevy s použitím spojky „jako“
- Apostrofa – oslovení něčeho neživého – např. Ach zemi krásnou, zemi milovanou
- Epiteton – básnický přívlastek – např. „zelené jezero“, „bělavé páry“, „růžový večer“
Čím připomíná Máchův Máj hudební skladbu?
Ač je Máj lyricko-epická báseň, skrývá v sobě jasnou melodičnost. Celá skladba je velmi hudebně a zvukomalebně složená. Máchovy verše, které se zprvu zdají čtenářovi velice těžkopádné, se zanedlouho přemění v jeden velký libozvuk, báseň uchvátí a začne se číst velice jednoduše.
Mnoho veršů, dokonce i slok, se postupem času vracejí, opakují. Kdyby se ke slovům ve verších přidala vhodná melodie, tak by vznikla velice příjemná píseň, jejíž části by dokonce byly uspořádány podle příslušné hudební terminologie.
Při troše nápaditosti by z Máje mohla vzniknout krásná píseň o přírodě i srdcervoucí skladba o lásce, která by neskončila dobře.
Můj názor na knihu Máj
Myslím si, že díla Karla Hynka Máchy, a to zejména dílo Máj, kterému jsem se v této Alíkovině věnovala, se stalo velkým přínosem pro český romantismus, ba dokonce se stalo známým i v jiných zemích světa.
Dle mého názoru můžeme být Karlu Hynku Máchovi vděční, že dílo z části vypůjčených peněz od svých přátel vydal na vlastní náklady a následně knihu začal rozdávat po vesnici.
Nebýt jeho iniciativy, české země by přišly o velkého romantistu, jehož díla se dočkala nejen knižního, ale také i televizního zpracování.
Z filmu Máj
Zdroje
- Petr Čornej, Jiřina Lockerová, Pavel Major: 234 českých osobností.
- Karel Hynek Mácha: Máj. Praha: Academia, 2003.
- Dušan Prokop: Kniha o Máchově Máji. Praha: Academia, 2010.
- Mojmír Grygar: Skrytá svědectví v díle Karla Hynka Máchy. Praha: Filosofia, 2010.
- Otakar Slanář: Obsahy a rozbory děl. Třebíč: Petra Velanová, 2006.
- Marie Sochrová: Čítanka II. k literatuře v kostce. Fragment, 2007.
- výklad Mgr. Kateřiny Bezecné na básnické prostředky
