Narození
Karel IV. se narodil 14. května roku 1316 českému králi Janu Lucemburskému a české královně Elišce Přemyslovně, dceři Václava II. Původně se jmenoval Václav, jméno Karel dostal teprve při biřmování, ale o tom až později.
Byl kralevicem – to znamená, že bude panovníkem po smrti svého otce. Prvních sedm let žil se svou matkou, protože otec válčil a pobýval v cizině. Protože měl Jan Lucemburský spory s Eliškou Přemyslovnou, odebral jí malého Václava a poslal ho na francouzský dvůr, k jeho strýci – Karlu IV. Sličnému. Než se tak stalo, byl maličký Václav, budoucí král Karel IV., uvězněn na hradě Lokti.
Ve Francii
Na francouzském dvoře se nejprve oženil s francouzskou princeznou – Blankou z Valois [čteme Valoa]. Novomanželům bylo v době svatby 7 let.
Při biřmování přijal jméno Karel po svém strýci. Biřmování je jedna z církevních svátostí, probíhá to tak, že biskup pomaže danému člověku čelo svěceným olejem na důkaz posily pro další život křesťana. Během svého pobytu ve Francii se Karel velmi důkladně vzdělával, uměl číst a psát, ovládal němčinu, latinu a francouzštinu, jeho učitelem se stal Pierre de Rosiéres, [čteme Pjer tch Rozie], pozdější papež Kliment VI.
Zástupce svého otce z Itálii
Po sedmi letech odjel Karel z Francie, dnes bych mohla říci, že ho Jan Lucemburský poslal „na zkušenou“. Při troše vysvětlení měl Karel dohlédnout na území v Itálii, protože se italský lid bouřil proti nadvládě Lucemburků. Po příjezdu byla na Karla a jeho družinu nastražena otrávená snídaně. Karel snídani naštěstí vynechal a zachránil si život. 25. listopadu, v den svátku svaté Kateřiny, se odehrála jedna z bitev, Karel sice byl zraněn, ale přežil a zbytek života se modlil ke svaté Kateřině a ctil ji.
Zasloužený návrat do Českého království
V říjnu roku 1333 se vrátil zpět do Českého království, bohužel zjistil, že jeho matka Eliška Přemyslovna už nežila. Království bylo zpustošeno a bylo tam nebezpečno. Na svou rodnou řeč Karel zapomněl a musel se ji znovu naučit. Neměl kde bydlet, protože Pražský hrad byl ve zpustošeném stavu, přespával tedy v měšťanských domech.
Neměl v Čechách žádnou moc, a proto mu dal Jan Lucemburský titul Moravského markraběte, pomocí tohoto titulu vyčerpanou zemi spravoval. Později za ním přijela jeho manželka Blanka a narodila se jejich první dcera Markéta.
Římský král
Díky náklonnosti papeže Klimenta VI., který se za Karla přimluvil, se stal králem Svaté říše římské, korunován byl 11. července roku 1346. V té době měl Karel spory s otcem, ale i přes jejich neshody mu dal hlas, aby se stal římským králem.
Bitva u Kresčaku
Jelikož byl Jan Lucemburský spojenec francouzského krále, musel se této bitvy zúčastnit. Janův syn tu byl také, ale směl pouze z bezpečné vzdálenosti bitvě přihlížet. V této bitvě král Jan Lucemburský padl. Před touto osudovou bitvou, které se účastnil již slepý, měl Jan Lucemburský údajně říci: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“ Tak se stalo, že se mladý Karel, který byl v té době již císařem římským, stal i králem českým, stal se tak držitelem dvou královských korun.
Zakladatelské dílo
Karel založil roku 1348 univerzitu, ale pozor, založil pouze instituci, ne budovu. Vyučovalo se např. v měšťanských domech.
Karel ke své korunovaci nechal zhotovit korunu Svatováclavskou. Dále nechal vystavět Nové Město pražské a položil základy katedrály svatého Víta. Později nechal vystavět hrad Karlštejn. Bohužel ho postihla i špatná událost – zemřela jeho manželka Blanka z Valois. Roku 1349 se oženil s mladičkou Annou Falckou, ta ale při porodu syna zemřela a syn později také.
Císař Svaté říše římské
Roku 1355 se stal císařem Svaté říše římské, zprvu se jím ani neměl stát, ale protivník, který mu bránil, náhle zemřel, jednalo se o Ludvíka Bavora. Jakmile se stal císařem, vládl velmi rozlehlé říši. Ještě o 2 roky dříve si vzal za manželku Annu Svídnickou, která porodila dědice trůnu, budoucího krále Václava IV. Anna Svídnická měla být původně manželkou pro syna Anny Falcké, ten však zemřel v 1. roce života. Anna Svídnická bohužel zemřela také mladá, při porodu dítěte.
Poslední manželkou Karla IV. byla Alžběta Pomořanská, ta mu porodila syna Zikmunda, který se později po smrti svém nevlastního bratra Václava stal českým králem. Alžběta přežila Karla IV. o 15 let.
Úmrtí Karla IV.
Karel IV. zemřel 29. listopadu roku 1378 v 62 letech. V tehdejší době šlo o úctyhodný věk. Zemřel na zápal plic a komplikace související se zlomeninou způsobenou pádem z koně. Svému synovi Václavovi IV. přenechal zemi hospodářsky i kulturně vyspělou.
Z malého a nevýznamného království učinil evropskou metropoli. Během své vlády zajistil klid a bezpečí, byl vynikající diplomat a snažil se vyhnout vojenským střetům.
Milí čtenáři, doufám, že se vám můj článek líbil a něco jste si z něj zapamatovali. Já se plně historii věnuji 3 roky a jednou bych se chtěla stát historičkou.
