Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Karlička a začarovaný les

    vydáno  •  Pohádky

    Už 1. prosince 2019 se tu poprvé objevila kýchací šiška. Ale co tu vůbec dělá? A jak se sem dostala?

    Kýchací šiška, © Vejunkaaa

    Jednoho krásného zimního dne, přesněji 1. prosince 2018, se narodila krásná malinkatá borová šiška jménem Karlička. Nejraději měla hru na schovávanou, také to byla ta nejzvědavější šištička v okolí. Pořád někomu skákala do tašky s nákupem, aby zjistila, co v ní má dobrého, spávala na střeše autobusu a pokukovala po dětech, které byly se školkou na vycházce.

    Kousek od jejího lesíku stál začarovaný les. Maminka jí zakázala k němu chodit, ale Karličce to nedalo. Pořád se vyptávala, co se v něm děje a proč je začarovaný. Ale ani maminka jí nedokázala odpovědět. „Jedinou věc, kterou o něm vím, je, že nikdo, kdo do tohoto lesa vstoupil, už nikdy nevyšel ven,“ řekla maminka.

    Když jednoho odpoledne odešla ke kamarádce, řekla Karličce: „Nikam nechoď, zůstaň doma a nikomu neotvírej.“ Karlička ale na nic nečekala a jenom co máma odešla, vydala se do začarovaného lesa. Šla podél velké řeky, kde se koupal bobr Theodor, a přes rozkvetlou louku, za kterou už viděla začarovaný les, který byl celý v husté mlze.

    Když k němu přišla, mlha ustoupila a Karlička se vydala dovnitř. Bylo to tam krásné. Celý les byl barevný, bylo slyšet skákání žabek a tekoucí potok. Šištičku ale napadla otázka. „Proč je tu podzim, když my máme doma jaro?“ Avšak tuto otázku si nechala pro sebe. Sedla si pod nějaký divný strom a začala kýchat: „Hepčííík.“

    Rozhodla se, že by bylo nejlepší se vrátit za maminkou, aby nezmeškala večeři, ale když se snažila z lesa dostat ven, vzpomněla si na maminku, jak říkala: „Z tohoto lesa se nikdy nikdo nevrátil.“ Karličce bylo do breku, ale nevzdávala to. Snažila se projít celý les a najít cestu ven. Když došla k bublajícímu potůčku, poprvé v tomto lese uviděla nějakou bytost.

    Když přišla blíže, zjistila, že je to víla. „Co tu pohledáváš?“ zeptala se Karličky. Karlička jí vše pověděla a poté se zeptala: „Jak se mohu dostat z tohoto lesa ven?!“ Na to jí však víla neodpověděla a jen zakroutila hlavou. Když na ni Karlička stále doléhala, řekla jí: „Byla jsem zvědavá holka, která se do tohoto lesa také chtěla podívat, ale...“ „Co ale?“ zeptala se šištička. „Tento les zaklel velmi zlý a hrůzostrašný obr, zaklel mě ve vílu a já nevím, jak se dostat ven. Občas tu pobíhají děti, nevím, co se to tu děje... Zachránit mě může jen ten obr, ale Bůh ví, kde je mu konec...“ „Musíme ho najít!“ rozhodla se šištička.

    Vílu vzala s sebou a šly za obrem. Když došly k jeho chalupě, zaklepaly. Nic se neozvalo. Vešly tedy dovnitř, ale nikdo tam nebyl. „Hepčíííík.“ Bylo tam spousta prachu a vypadalo to, že už tam dlouho nikdo nebydlí. Vešly na půdu a uviděly něco nečekaného. Stroj času! Hodiny byly zastaveny. „Jak dlouho tu žiješ?“ zeptala se Karlička. Víla se zamyslela. „Ani nevím, ale od toho, co mě tu obr uvěznil, je pořád jaro!“ Aha, Karlička už to pochopila. „Je zastaven stroj času, tudíž je zastaven i čas.“ Musíme toho obra najít! A vydaly se na cestu.

    Šly skoro týden, až došly na druhý konec lesa. Poprvé uviděly nějakou živou bytost, kromě nich dvou. Byl to pes, který se koupal v rybníčku. „Koukejte na mě!“ zavolal a vyskočil z rybníka. Karlička se polekala a uskočila. Avšak pejsek ji olízl a řekl: „Ahoj, já jsem Alík, vstoupily jste do mého světa... Nechcete si udělat prohlídku?“ „Co?“ nechápala Karlička. „Tak jdeme na to?“ zeptal se nedočkavě Alík. „Tak tady je klubovna, zde si moji kamarádi spolu povídají, pojďte se podívat.“ Šištička si zase kýchla: „Hepčííííík.“ Alík jim ukázal obrovskou hernu, poradnu, ... „A tady si mezi sebou lidé sdílí vtipy a tady jsou nástěnky.“ Poté přešli do další sytě červené místnosti. „Tady spolu sdílíme různé zážitky, recepty, ... a tak si navzájem pomáháme. A tady jsou dveře do světa lidí, když už si zde moji kamarádi nechtějí hrát.“

    „Takže z tohoto lesa se přece jen jde dostat ven, je to jen povídka! Hepčííík,“ zamyslela se Karlička. „Ano, samozřejmě, přes můj svět se ven dostane úplně každý.“ Víla si povzdechla: „A jak se ven dostanu já? Musíme najít toho obra!“ Vše Alíkovi povyprávěli a Alík řekl: „Obr už tu dlouho nežije, od toho, co jsem vytvořil tento svět.“ A poté jim řekl, že když se víla napije vody ze studánky, kouzlo zapůsobí naopak, než to bylo za doby, kdy tu vládl obr. „Teď tu vládnu já, napij se vody ze studánky a budeš volná.“ Víla se napila a doopravdy, proměnila se zase v holčičku.

    Nad lesem zmizela mlha, bylo tu jaro, zkrátka tento les už byl jako každý jiný, jenom Karličce její kýchání zůstalo, ale nevadilo jí to. „Jůůů, já mám dnes přece narozeniny!“ ozvala se šištička. A Alík se rozhodl, že jí splní jedno přání. „Přála bych si tu zůstat s tebou,“ vyhrkla šištička. Alík ji i holčičku přijal do svého světa. Od této chvíle si tu Karlička hraje s dětmi na schovávanou a děti se ji snaží chytit. Vždy, když kýchne, objeví se písmenka a děti z nich skládají tajenku.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (20)

    Příspěvek z 25. května v 17:48.
    Andrlák v něm napsala:

    Moc krásné, 5 tlapiček 🐾🐾🐾🐾🐾

    Příspěvek z 26. dubna v 9:02.
    Alpina v něm napsal:

    To vůbec nevadí:-> Šiška je povedená stejně jako článek.:->

    Příspěvek z 25. dubna v 18:47.
    Vejunkaaa v něm napsala:

    děkuju, ale je křivá:-D