Mám šestiletou sestru Markétku a té se tyto karnevaly strašně líbí. Taky mám oblíbenou učitelku na němčinu, paní K. Je kamarádka mé mamky a v tomto příběhu hraje hlavní roli. Jo, mám jí ráda, ale ona se skoro vždycky objeví v nepravou chvíli na nepravém místě. Jako nedávno, když se chystal další karneval.
Moje mamka nám, mně a Markétce, oznámila, že v hotelu, kde dělá recepční, bude karneval. Že ona tam sice bude s námi, ale bude se starat o hosty na recepci. Taťka bude někde pryč, musím s Markétkou jako „dospělák“ jít já.
No tak dobře, od 3 do 5 hodin to vydržím - budu sedět u stolu, pít colu a dívat se, jak Markétka tancuje s ostatními „prťaty“. Ale realita byla jiná. Došly jsme s Markétkou na hotel, kde už hrálo Chytila jsem na pasece žížalu, já jsem šla obsadit stůl a mamka šla Markétku nalíčit a ustrojit.
A teď nastal ten „zlom“. Najednou slyším mamky hlas: “Ježiš, ahoj Romčo, ty jsi přišla na karneval i s Eliškou (dcera paní.K). Tak běžte, už se karneval rozjel!“ Romča - to je jméno paní. K - mé učitelky. To bude trapas, co teď, co teď?
Romča přišla dovnitř a rozhlížela se, kam by se asi tak s Eliškou posadila. Zahlédla náš stůl, kde byly asi tři židle volné. Ne, ne sem, ne, prosím. „Ahoj Natálko, můžeme si sednout k vám?“ Já: „Aaano, můžete.“ Eliška s Markétkou šly tancovat a já s paní. K jsme osaměly.
Paní. K má ráda hlavně malé děti, ale nejen ty. Má ráda i mě. Jsem za to ráda, ale teď se to zrovna nehodilo. Pepa Maxa (vedoucí karnevalu) vyhlásil: „Cenu dostane ten, kdo bude tančit s dospělákem!“ Markétka se hned hrnula ke mně, ale paní K. mě předběhla a šla s holčičkami tančit sama. Ten pocit, když vidíte svou oblíbenou učitelku tančit s prťaty, smát se, zvedat ruce a poskakovat, je vážně... vtipný? Trapný? Asi obojí.
Já se musela kousat do rtu, abych nevybuchla smíchy a navíc se na mě paní K. pořád dívala, takže jsem utekla na WC. Takhle se to opakovalo několikrát.
Tohle celé by ale nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, že přišla mamka kouknout se na nás, a když viděla Romču tančit s malými holkami a všimla si, že já s nimi netancuju, řekla tak nahlas, aby to slyšela i paní K.: „Naty tak jdi tancovat s paní učitelkou, ne?“ A já říkám: „Ne, já neumím tancovat.“ Paní K. asi jak to slyšela, začala na mě mávat, ať jdu taky. Já si říkám: To je ale divný pocit, tancovat s učitelkou. Tak jsem dělala, že ji nevidím, koukala jsem se do mobilu, po ostatních atd.
Když jsme odcházely, řekla paní K. mamce, že doufá, že se spolu brzy uvidí. A protože druhý den bylo pondělí a to jsme měli němčinu, povídá mi šibalsky a se smíchem: „My se uvidíme brzy, viď Naty“. A já říkám, že jo, na němčině a ona: „To už se na tebe těším“.
Těší se na mě, protože mě má ráda a proto na mě dělá samý ťuťu ňuňu atd. Jo, je to milý a jsem za to ráda, že jsem její takzvaný „miláček“ a asi i proto na mě pořád mrká. Ale mně se to líbí, akorát ostatní žárlí a proto někdy, když se někdo hlásí, tak se musím přihlásit i já a říct, že ten a ten se hlásí.
Ona má ráda všechny, ale mě tak jako... upřednostňuje. Připadá mi spíš jako moje teta, než jako moje učitelka. Psala jsem, že to bylo trapné, ale jenom ten karneval, jinak ji zbožňuju.
PS: Ještě něco: Moje máma se jmenuje Helena. Jednou o němčině jsem četla větu: Meine mutter heibt Helene, což znamená: Moje matka se jmenuje Helena. Paní K. řekla, že to je pravda a moje kamarádka Simča povídá: „Paní K. učila tvojí mamku?“ a já jí tak nahlas, že to bylo slyšet přes celou třídu až k paní K. (sedím vepředu) říkám: „Ne, ony jsou skoro stejně starý!“ Paní K. to slyšela, usmála se a říká: „Já jsem chodila s Natálky mamkou do třídy a jsme kamarádky.“
Celá třída se na mě otočila s pohledem: Tvoje mamka se kamarádí s paní K.? Taky dobrý. Tak já už končím, tohle je můj první článek, takže asi nebude úplně dobrej, ale tak snad aspoň trochu.
