Alíkovina

Katastrofické filmy a realita

vydáno  •  Volný čas doma
Určitě se mnozí občas díváte v televizi nebo v kině na katastrofické filmy. Mnoho lidí se nepochybně dívalo na takové filmy i v první půlce letošního srpna. A někteří z nich za pár dní přišli nejen o tu televizi, ale i o bydlení, a útěkem zachraňovali holý život.

Čelisti - Roy Scheider (vlevo) a Robert Shaw - snímek z filmu, © ČTK

A co vy, taky při sledování katastrofických filmů nebo i záběrů skutečných katastrof ze vzdálených zemí máte dojem, že vás se to „přece“ netýká?

Existuje mnoho filmů, které popisují různé katastrofické události, jako zemětřesení, povodně, sopečné výbuchy, požáry (v tunelech i mrakodrapech), výskyty různých nebezpečných organismů (žraloci, trifidi), ekologické havárie a podobně. Takové filmy, jako Čelisti, Skleněné peklo, Zemětřesení a mnoho dalších, se často vysílají v televizi a jsou k vidění i v kině.

Některé z těchto filmů jsou natočeny podle skutečné události, některé jsou sice smyšlené, ale často vycházejí z odborných a technických znalostí autorů o tom, co by se mohlo stát, a také z jejich zkušeností s fungováním lidské společnosti a jejích institucí.

Řada těchto katastrofických filmů má nápadně podobný scénář. Na začátku nějaký odborník nebo znalec místních poměrů zjistí existenci hrozícího nebezpečí. Začne upozorňovat na nebezpečí a navrhovat nějaká opatření. Jenže vlivní lidé, například politici, ředitelé a podobně, toto upozorňování neberou vážně, moc mu nevěří a navíc se jim třeba nehodí do volební kampaně. A proto nejen že navrhovaná opatření odmítnou, ale ještě se snaží dotyčného znemožnit.

Asi tak polovina filmu pak pojednává o tom, jak nebezpečí narůstá, vyžaduje si další a další oběti a dotyčný odborník se stále marně snaží přesvědčit ty vlivné, že si nevymýšlí. Někdy v druhé polovině filmu jsou už přímo ohroženi i ti mocní a konečně si toho všimnou a začnou proti tomu něco dělat, ale to už bývá celkem pozdě. No, a aby film nebyl tak depresívní, tak se obvykle zaměří na někoho sympatického, komu se nakonec přece jen podaří přežít.

Jak jsem již uvedl, ty filmy jsou dělány buď podle skutečnosti, nebo aspoň se znalostí toho, jak by se to stát mohlo. Ono to totiž v praxi dost často takhle chodí. Existují lidé, kteří upozorňují na různá existující nebezpečí, ale politici ani obyčejní lidé je neberou vážně, nebo na příslušná opatření nejsou peníze. Začíná to třeba u takových banalit, jako je dopravní značení - může se dlouho upozorňovat na nevhodné dopravní značení, ale k úpravě dojde až po několika smrtelných dopravních nehodách. A jsou i větší ohrožení, která se mohou vyskytnout, ale lidé s tím tak nějak nepočítají.

Právě letos v srpnu jsme viděli katastrofální povodně. V jižních Čechách, v Praze i v Ústí nad Labem jsou značky, kam až dosáhla voda v roce 1890, 1784 nebo 1845. Proto se dalo očekávat, že do podobné výšky někdy voda zase může stoupnout. Přesto s tím mnozí nepočítali, nebo spoléhali na všemocnost vltavské kaskády, a výsledkem je, že kromě škod, se kterými se při takové katastrofě musí počítat, vznikly i škody, kterým se mohlo dát zabránit. Také bylo v uplynulých měsících opakovaně upozorňováno na nebezpečí chemického ohrožení ve Spolaně v případě stoleté vody. Ani to nebylo bráno moc vážně.

 I nadále si však mnozí myslí, že varování jsou zbytečná. Někteří politici, kteří asi chyběli ve škole při hodinách fyziky, popírají existenci a vliv tzv. skleníkového efektu. Na jihozápadním Slovensku bylo před několika lety postaveno vodní dílo Gabčíkovo, se sypanou hrází. V této oblasti se v minulých stoletích několikrát vyskytlo zemětřesení, i takové, při kterém se v zemi objevily trhliny. Nebývá tam sice často, ale vyskytnout se může. Co asi by takové zemětřesení udělalo se sypanou hrází gabčíkovské přehrady a jak by se to projevilo pod přehradou?

Asi si říkáte, že s těmito věcmi nic nenaděláte. Asi máte pravdu. Ale existují i varování určená přímo vám. Četli jste například Alíkovo bezpečnostní upozornění umístěné na jeho stránkách? Mnozí toto upozornění neberou vážně, neboť si myslí, že právě jim se přece nic stát nemůže.

To všechno neznamená, že se musíte ve dne v noci klepat strachem. Pravděpodobnost katastrofy je dost malá. Ale je přece jen zapotřebí počítat s tím, že když je někde na zdi čára, kam až někdy dosáhla voda, tak že tam někdy může dosáhnout zase. Když někde bylo zemětřesení, může se tam vyskytnout zase. A když se po světě potloukají špatní lidé, mohou někdy potkat i vás. A i když není vhodné se denně třást strachem, je vhodné aspoň teoreticky vědět, jak se v takových případech máte zachovat.

Autor: