Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Kayra – Usmíření

    závěrečná část

    vydáno  •  povídky · fantasy

    James s Laylou jsou uvězněni v šatní skříni a ani jeden z nich nemá ponětí, co se děje. Vzpamatuje se Layla ze svého šoku a podaří se jí dojít u obou svých příběhů ke šťastnému konci?

    Layla

    Layla nehybně seděla a mlčela. Nevnímala, co se kolem ní děje. Copak celé její psaní bylo ovládané Audrey? Jak dlouho ji ovládala? Znamená to, že nemá naprosto žádný talent ani fantazii a tohle celé byl jen velký klam?

    „Laylo?“

    Konečně začala vnímat Jamese, který na ni celou dobu volal. Měl obrovský strach.

    Odpověděla: „Co ode mě chceš? Vždyť mně stejně pořád ubližuješ a nemáš mě rád.“

    „Moc mě tohle celé mrzí… Sice absolutně nevím, kdo byli ti dva, ale díky nim jsem si uvědomil, jak jsem se k tobě choval,“ začal říkat James. „Neměl jsem nic z toho dělat, smát se ti, ubližovat ani chtít sabotovat Erikovi soutěž,“ sklopil oči. „Chápu, pokud mi to už nikdy neodpustíš. Nebylo to vůči tobě fér.“

    „Pokud myslíš vážně všechno, co říkáš, tak ti odpustím, ale až když mi svá slova dokážeš,“ odpověděla chladně Layla. „Musíme se teď odtud hlavně dostat a zachránit naši mámu,“ snažila se vyprostit ze sevření provazu, ale nedařilo se jí to. Kdyby nezačala psát, nic z toho by se nestalo. Audrey by nebyla na svobodě.

    „Laylo, Jamesi, kde jste?!“ uslyšeli volání a následnou ránu. Přišla Kayra s Henrym.

    „Tady jste! Vím, že je celá tahle situace těžká na pochopení, ale musíme zastavit Audrey s Jeanem dřív, než bude pozdě,“ řekla v rychlosti Kayra při rozvazování provazů.

    Vypravili se směrem k Améliině práci. Procházeli ulicemi a nikdo jako by nevnímal, že s nimi chodí alicorn. Layle to připadalo zvláštní, ale nijak zvlášť to neřešila. Konečně se dostali k nemocnici, kde pracovala máma.

    Normálně by místo bylo plné pacientů čekajících na ošetření. Nikdo tam ale v tuhle dobu nebyl…

    „Kde pracuje vaše máma?“ zeptala se po chvíli Kayra.
    „Nahoře, ve druhém patře,“ odpověděl James.
    „Měli bychom se rozdělit,“ navrhla Kayra. „Jamesi, ty běž s Henrym po schodech z levé strany. My s Laylou půjdeme z pravé.“ Všichni s návrhem souhlasili.

    Dívky šly temnou dlouhou chodbou. Layla neustále přemýšlela nad svým psaním. To Audrey ji naváděla na všechny ty nápady ohledně existujících postav? Dokáže vůbec něco vymyslet i bez ní?

    „Kayro? Nesleduje mě Audrey pořád?“ napadlo ji.
    „Nemyslím si,“ řekla Kayra. „Co se týká tvých textů, neboj, fantazii ani nápaditost jsi neztratila,“ usmála se.
    „J-jak to víš?“ zareagovala na to Layla.
    „To jen ty přeci můžeš rozhodnout, jak to s námi v magickém údolí dopadne. Věřím ti,“ zašeptala Kayra.

    Najednou se proti nim rozeběhl Jean. Odstrčil Kayru a Layla volala hlasitě o pomoc. Uslyšela hlas. Probudila se. Seděla u ní mamka.
    „Laylo? Jsi v pořádku? Co se ti to zdálo? Slyšela jsem volání o pomoc,“ řekla vystrašená máma.
    „Asi jen zlý sen?“ odpověděla překvapená Layla.
    „No nic, hlavně, že je všechno dobré. Erik na tebe prý čeká venku. Vypadal celkem šťastně,“ sdělila ještě máma.

    Layla rychle vstala, a jelikož byla stále ve venkovním oblečení po tom, co byli s Erikem před pár hodinami venku, vydala se rovnou před dům. Cestou se podívala na onen záhadný papír, který stále končil u připravených pastí v magickém údolí. Nerozuměla tomu. Ten sen vypadal tak skutečně.

    „Laylo! Tomu neuvěříš!“ zvolal venku nadšeně Erik.
    „Čemu? Co se stalo?“ zeptala se.
    „Pojď, sama uvidíš!“ řekl Erik a rozeběhl se směrem k parku. Layle nezbývalo nic jiného než pokrčit rameny a jít za ním.

    Uviděla tam Jamese a jeho partu. Ztuhla. Nechtělo se jí jít blíž. K čemu tu vůbec jsou?

    „Neboj, poslouchej,“ zašeptal Erik. Skrčila se a nemohla uvěřit tomu, co slyší.
    „To snad nemyslíš vážně, Jamesi!? Po tom všem se na nás jako vykašleš?“ zařval Mike.
    „Kluci, to si ani trochu neuvědomujete, co děláme?“ řekl James.
    „Co jako? Jsou to prťata. Zasloužej si to,“ odsekl Harry.
    „Fajn, dělejte si, co chcete, ale Laylu s Erikem nechte na pokoji, jinak si mě nepřejte,“ odpověděl James. „Končím s vámi!“

    Erik se otočil na Laylu a zašeptal: „Není to super? Třeba jim ten plán nakonec padne. Tvůj brácha se chová jako vyměněný.“
    „Ty mu to věříš?“ ušklíbla se Layla. „Třeba je to celé sehrané.“
    „Uvidíme na soutěži. Náš plán zůstává?“ zeptal se Erik.
    „Ano,“ přikývla Layla.

    Den přírodovědné soutěže

    Layla netrpělivě čekala před třídou, kde psal Erik test. Zároveň sledovala okolí a čekala, kdy se objeví někdo z Jamesovy party. Nevěřila mu ani slovo. Proč by taky po tom všem vůbec měla?

    „Dopsáno. Odložte psací pera, odevzdejte test a můžete jít!“ řekla učitelka ve třídě.

    Všichni vyběhli ze třídy a Layla vyhlížela Erika. Už dávno vyšla i učitelka. Nesmí ztrácet čas, Erik ji určitě dožene. Vydala se opatrně před sborovnu. Nikdo tam nebyl. Co když už ten test vyměnili? Vešla dovnitř. Párkrát se rozhlédla a pak hledala v papírech Erikovo jméno. Bingo! Má ho! Je to ale správný test?

    Své nadšení vyjádřila až moc hlasitě. Uslyšela kroky učitelky. Nevěděla, co dělat. Do sborovny mezitím druhými dveřmi vklouznul James. Vytrhl Layle papír z ruky a položil ho zpátky na hromadu. Právě včas.

    „Co tu děláte? Laylo? Jamesi?“ zarazila se. „Čekám na vysvětlení.“

    První promluvil James. „Moc se omlouvám, paní učitelko, Layla je tu kvůli mě. Chtěl jsem se podívat, jak je na tom můj kamarád, a ona přišla za mnou, abych to nedělal,“ postrčil Laylu, aby přikývla. „Naštěstí přišla včas. Uvědomil jsem si, že je to blbost, a byli jsme na odchodu. No a pak jste přišla vy,“ nervózně se usmál.

    Učitelka tušila, že to není úplně pravda, ale když si prošla testy, tak na nic závadného nenarazila. Navíc se jí líbilo, jak při sobě sourozenci stojí. „Dobře, pro tentokrát to řešit nebudu, ale Jamesi, už to příště nedělej. Jděte!“ Oba poděkovali a odešli pryč.

    Layla se poté dozvěděla, že Erik se s klukem, který měl psát test, po skončení hodiny spřátelil, a proto se chlapci rozhodli celou akci zrušit. James byl od té události zase jako dřív, dokonce ještě lepší. Rozhodla se pro odpuštění. Jen jedinou věc nikdy nepochopila, ale raději po ní už nepátrala. Prožil ten sen snad s ní?

    Amélie mlčky seděla v temném žaláři, zatímco venku ubíhal čas. Byla zaufalá a ztracená. Kromě Audrey, která ji občas osobně přišla zkontrolovat ve vězení, moc návštěvy nemívala. Už roky neviděla svou sestru. Kdepak jen je? Hledá ji? Najednou uslyšela onen hlas. Rozzářila se.

    „Kayro, sestřičko moje, chyběla jsi mi!“

    Konec.

    Autorka:
    » přejít do diskuze

    Diskuze k článku  (1)

    Příspěvek ze 22. října ve 12:28.
    Klassa7 v něm napsala:

    Moc pěkný příběh.
    Mám ráda takové příběhy.
    Pět tlapek, a rozhodně v takových příbězích pokračuj.