Syndrom sněhové vločkyOsoba, která sebe samotnou považuje za naprostý originál a výjimku, naprosto se odlišující od ostatních, přičemž ostatní považuje za méně kvalitní. Bývá to naprosto sebestředný a egoistický jedinec, často jedináček, velice rozmazlený. Poznáte ho podle přehnaného obdivu sebe samotného, podle arogantního vystupování a nedostatku pochopení pro druhé. |
Jako každý člověk mám svůj sen i já. Je to takový ten neobvyklý sen, takový ten zvláštní. Kdyby na popsání mého snu stačil tento odstavec, zas tak strašné by to možná nebylo. Říkáte si, zda nemám syndrom special snowflakes. Zda jsem podnikla nějaké kroky pro splnění toho snu. Zda se chci vykecat, či co. Ale žili jste někdy se snem, který nelze splnit?
Víra hory přenáší, říká se. Když jsi mladý, patří ti svět, říká se. Jdi si za svým snem, říká se, dokážeš všechno.
Tak to není vždy.
Mým snem je totiž změnit dobu, místo i sama sebe. Mým snem je být silná, upřímná a byť necivilizovaná, přece moudrá. Žít v souladu s přírodou, být součástí komunity. Chci žít v týpí u lesa, údolí či v horách. Chci být... jedna z nich. Z původních obyvatel Ameriky.
Čas jde dál a mně už není pět let. Uvědomuji si svět čím dál více a tím více ho chci změnit. Už nejsem ta malá holčička: „ Pojedu do Ameriky a budu náčelník Apačů.“ A taky vím, že lidé vždy válčili a hádali se. A že ani Indiáni nebyli dokonalí a ušlechtilí, že Vinnetou je výmysl člověka, který Ameriku vůbec neznal.
Každý jiný člověk by si našel jiný sen. Já ne. Nikdy se nevzdám. Nevzdám se ničeho, co jsem si usmyslela. A tak trénuji svaly, jezdím na koni, chodím do přírody a na indiány si aspoň hraji. Za svůj život jsem ráda a zjišťuji, že bych čas sice zastavila docela ochotně, ne však už kvůli sobě, ale kvůli indiánům.
Protože nic už není jako dřív. Proč to posuzuji, když jsem tehdy ještě nebyla na světě?