Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Každý život může dopadnout dobře

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Povídky
    Mám ráda sloh, moje učitelka říká, že mám talent, ale můj brácha moje texty většinou kritizuje. Často trávím čas tím, že dumám nad tím, kdo z nich má pravdu, ale ještě pořád jsem nenalezla odpověď. Prosím, posuďte sami a napište mi váš názor, ať je jaký chce.

    I tyto tři slečny si chtěly zahrát ve snímku Cesta ven (25. srpna 2012), © MF DNES

    Amyna matka vyjela na dceru: „Okamžitě vypadni! Mám tě už plný zuby, jo a neopovažuj se mi dneska lézt na oči!“ Amy si povzdychla, matka se už zase šíleně rozčílila jenom kvůli totální hlouposti. Vzala batoh a odešla.

    Cestou do školy minula starý hřbitov, u kterého bydleli, a zbytky ohořelého hostince. Dorazila do města, počkala na rohu jedné ze slepých uliček a čekala na kamarádku Chris. 

    S Chris už se kamarádily nějaký ten pátek a ještě ani jednou se nepohádaly. Možná to bylo tím, že jejich rodiče ani jednu neměli nijak v lásce, nebo tím,  že obě měly rády stejný druh humoru. Asi po pěti minutách Chris dorazila. Byla udýchaná, asi spěchala. Podle toho, jak byl její flek na čele výrazný Amy poznala, že je Chris rozčílená.

    „Mamka?“ zeptala se. Chris se na ni chvíli dívala a potom znaveně řekla „Taťka.“ Amy chvíli přemýšlela, jestli se má dál vyptávat, co se vlastně stalo. Nakonec se rozhodla, že ne. Když společně dorazily do školy, už zvonilo na začátek vyučování. Rychle si nastrkaly věci do skříněk a pospíchaly do hodiny. O obědové přestávce si jako obvykle daly sraz ve školní knihovně. Obě dvě měly rády čtení a proto je lákala každá chvíle strávená nad knížkou. Přeci jen doma k tomu neměly dost příležitostí. 

    Amy čekala na Chris, ta ale stále ne a ne přijít. Už zbývalo jenom deset minut do konce pauzy a Amy si už o ni začínala dělat velké starosti. Toho dne nakonec Chris nepřišla, Chris ji ale neviděla ani na její oblíbené hodině zeměpisu. Dokonce na ni ani nečekala před školou. Amy tam zaraženě chvíli stála, ale potom si povzdychla a šla domů.

    Když přišla domů, hned na ni vyjel táta. Co si to vůbec opovažuje na mámu křičet. Amy se začala bránit, že na ni nekřičela a že tady křičela jenom máma. To samozřejmě neměla dělat, protože to tátu rozčílilo ještě víc. Začal na ni křičet: „Vypadni! Do konce týdne se neopovažuj objevit doma!“ Amy na něj zírala. Tak tohle ho muselo rozčílit opravdu hodně, fakt se jí tohle ještě nikdy nestalo.

    Amy napadla jediná možnost, jak nemuset spát venku. Nebyla to zrovna ta nejideálnější možnost, ale jiná ji nenapadla. Zaběhla k sousedům a od jejich syna si půjčila mobil, tohle byla jediná možnost, jak se dorozumět s Chris. Vytočila Chrisino číslo, chvíli se nic nedělo, ale potom se ozval Chrisin hlas. „Amy? Zrovna jsem ti chtěla volat. Tátu to ráno totiž tak rozhodilo, že mě na týden vyhodil z domu. Nemohla bych u vás přespat?“ Amy chvíli poslouchala a potom si odkašlala a řekla: „Chris, bojím se že to nepůjde, mě totiž taky. Je mi to fakt líto.“ Chvíli se nic nedělo, ale pak se znovu ozval Chrisin hlas. „Za čtvrt hodiny u kaple, tohle se nedá vyřešit přes mobil.“

    Za čtvrt hodiny byla Amy opravdu u kaple. Chris tam už čekala. „Ahoj,“ řekla smutně, Amy jí na to nic neřekla, neměla na to náladu. Ostatně to i Chris. Chvíli tam jen tak stály, ale potom se Amy nadechla, aby něco řekla, ale Chris ji přerušila. „Podívej, tam jde Terez! Ona naše problémy zná, mohla by nám pomoct!“ Terez byla jejich spolužačka, byla milá a jejich problémy s rodiči znala. Když byly holky malé, řekly jí to. Od té doby byly spolu, ale dalo se poznat, že Terez z party vyčnívá. Možná to bylo proto, že její rodiče byli bohatí. 

    Když si jich Terez všimla, zamířila si to ladným krokem k nim. „Ahoj lidi!“ pozdravila svým obvyklým způsobem. Dívky jí na to neodpověděly. Jen na ni kývly. „Co vy dvě tak smutně?“ vyjela na ně veselým tónem. Chris se ujala slova: „Coby, rodiče nás na týden vyhodili z domu,“ řekla a usmála se, jakože vtip. Terez ale pochopila, že to myslí vážně. „Tak pojďte ke mně! Mamce nebude určitě vadit, když pár dní u nás přespíte.“ Dívky se na sebe podívaly a nakonec přikývly.

    Když přišly k Terez domů, zašly za její mamkou a všechno jí popravdě řekly. Terezina máma na ně zírala a potom sebejistě řekla: „Tak to teda ne. Já se do dvou týdnů postarám o to, abyste šly do náhradní péče. Protože tohle je vrchol.“

    A po dvou týdnech opravdu obě dvě dívky přešly do pěstounské péče k Terezině rodině. Dům byl dostatečně velký, aby se tam vešly. Netrvalo ani měsíc a obě dívky byly šťastné v nové rodině.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (12)

    Příspěvek z 22. května 2018 v 18:58.
    číča800 v něm napsala:

    Krásný článek

    Příspěvek z 28. dubna 2018 v 10:37.
    DžungaráčekChlupáček v něm napsala:

    Hezký článek

    Příspěvek z 29. června 2015 ve 13:50.
    andrejka_twilight v něm napsala:

    super

    super článek21