"Poměrně brzy po smrti začal být biskup Mikuláš ustíván jako světec, nejprve na Balkáně a potom mezi slovanskými národy ve východní Evropě... A právě v pavoslavném Rusku se stal Mikuláš jedním z nejdůležitějších světců a zároveň zemským patronem. Také poslední rusky car se jmenoval Mikuláš.

Kolem 10. - 11. století se začal Mikulášův kult šířit i v západoevropských zemích, především zásluhou normanských mořeplavců, kteří ho přijali za svého patrona jako ochránce námořníků. Záhy uctívali sv. Mikuláše ve Francii, ve 12. století v Německu a o století později i v českých zemích. V celé Evropě se vyprávěla pověst o námořnících, které sv. Mikuláš zachránil před smrtí na rozbouřeném moři. Ani světec se však při svém zázraku nevyhnul mořským vlnám a nezůstala na něm nit suchá. Proto námořníci dodnes uctívají tzv. mokrého Mikuláše..."

Z knihy České zvyky a obyčeje, kterou napsala Alena Vondrušková a ilustrovala Kamila Skopová. V edici oko vydalo nakladatelství Albatros