Když půlnoc tiše odbyla,

ona na houpačce seděla.

Seděla tiše kdo to ví?

Že má srdce bolavý.

Seděla po dobu dlouhou,

zdálo se jí to chvilku pouhou.

Zlomená duše tiše bděla,

„Proč sis s ním sakra začala?“

Všude kolem byla tma,

větřík hejbal větvema,

ale ona bděla stále dál,

takový žal nikdo nikdy nepoznal.

Bděla nad tím,

zda on to ví,

že sedí tu se srdcem bolavým.

Pátá hodina odbila

a dívka už tu nebyla.

Kde je jí konec,

kdo to ví?

Ta dívka leží ve křoví.

Kdo si myslí že tam spí,

pravdu raději ať se nedozví.

Ta dívka se žalem zabila,

když na houpačce seděla.