V poslední době přemýšlím nad tím, jak se může fajn přátelství proměnit v nenávist a zlobu. Na tuto myšlenku mě přivedla vlastní zkušenost.

S kamarádkou Míšou jsme byly nerozlučná dvojka. Ve všem jsme si rozuměly. Staly se z nás nejlepší kamarádky. Nedávno se však mezi námi něco stalo a mne to velmi zasáhlo.

Stalo se to ve škole. Šla jsem se spolužáky do třídy a Míša mi najednou začala z ničeho nic nadávat a ponižovat mě. Já jsem to přešla. Jenže zanedlouho se to opět opakovalo. Urážky a ponižování. Například tvrdila, že jsem pro ni ze všech lidí kolem nejhorší. A také, že jsem stejná jako moje matka.

Já jsem se bránila, ale marně, protože v jídelně při obědě opět přišla a začala: „Nikdo se s tebou nebaví, viď? Jsi sama!“ Nebyla to ale pravda, kamarádek mám dost. Naše kamarádství tak skončilo.

Když nám někdo takto bezdůvodně ubližuje a nevíme si už rady, měli bychom to říci rodičům, případně opatrovníkům. Nesmíme to nechat zajít daleko. Buďme hrdí na to, kdo jsme a stůjme si za svým.