Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Když romány píše počítač aneb „Harry Potter a portrét něčeho, co vypadalo jako hromádka popela“

    vydáno  •  Knihy · Harry Potter

    Jak to vypadá, když se počítač rozhodne stát se spisovatelem a navázat na tak slavné veledílo, jakým je fantasy sága Harry Potter od britské spisovatelky J. K. Rowlingové?

    Obálka knihy vygenerované automatem, © Botnik Studios

    Harry Potter je světoznámá sedmidílná knižní série, kterou v letech 1997–2007 vytvořila britská spisovatelka J. K. Rowlingová. Její knihy si získaly obrovskou popularitu v desítkách zemí světa, byly přeloženy do 67 jazyků a zároveň daly vzniknout nesmírně rozsáhlé fanouškovské základně, která již celá léta tvoří další a další osudy bradavických hrdinů. Některé z těchto fanfikcí (z anglického slova fanfiction = literární dílo napsané fanouškem, které vychází z nějaké již existující knihy nebo příběhu) se kvalitou údajně vyrovnají dílům Rowlingové.

    Napsat kvalitní fanfikci je ale pořádně složité, protože takový úkol vyžaduje kromě jiného i velkou míru kreativity – a byla to právě kreativita a celosvětová proslulost fenoménu Harryho Pottera, co si vzali na mušku spisovatelé a vývojáři ze skupiny známé jako Botnik Studios. Členové tohoto kolektivu se soustředí na práci se stroji a moderními technologiemi, které používají k vytváření všelijakých neobvyklých, originálních a kreativních výtvorů; jejich hlavním cílem je většinou komický efekt, o čemž se koneckonců budete moci brzy přesvědčit. Botnik Studios se totiž na konci roku 2017 rozhodlo využít Harryho Pottera jako základní materiál pro svůj nový projekt. Vytvořili speciální počítačový program, jehož úkolem bylo nejprve vstřebat všechny informace ze světa Harryho Pottera i styl, ve kterém byly jednotlivé romány napsané, a na základě toho následně zcela samostatně vytvořit úplně novou kapitolu Harryho Pottera. Tento program fungoval na principu takzvané „předvídatelné klávesnice“ - technologie, která umí navrhovat další slova na základě již napsaného textu. Jedná se v základu o tu stejnou technologii, která Vám na Vašich chytrých telefonech našeptává další možná slova, na která můžete jen kliknout a ona se hned objeví, aniž byste je museli ručně napsat. Namísto spisovatele tak text vlastně produkoval robot, který na rozdíl od skutečného prozaika nemohl mít ani tušení, že alespoň ve světě J. K. Rowlingové není zrovna dvakrát pravděpodobné potkat dva flirtující Smrtijedy nebo Hermionu ponořenou do omáčky.

    Pokud si už teď ťukáte na čelo, že z něčeho takového musí vyjít úplný mišmaš, tušíte správně – a právě o to umělcům z Botnik Studios šlo. Jestli jste někdy slyšeli o dadaistických básních, což jsou prakticky naprosto náhodná slova poskládaná do veršů, tohle dramatické dílko patří do velmi podobné kategorie. Přesto je do jisté míry obdivuhodné, jak se programu podařilo zahrnout do příběhu jednotlivé postavy a pracovat se základními stavebními kameny světa Harryho Pottera; zároveň se mu podařilo udržet překvapivě smysluplnou gramatiku, takže je text sám o sobě vcelku srozumitelný – tedy až na význam jednotlivých vět, ze kterých se nejeden zvídavý čtenář bude každou chvilku popadat smíchy za břicho. O originálním projektu napsal v únoru 2018 server Kinobox.cz (www.kinobox.cz/clanek/13859-pocitacovy-program-napsal-vlastni-kapitolu-o-brylatem-kouzelnikovi-harry-potterovi).

    Úžasně bizarní kapitolka je sice dost krátká, s celkovým rozsahem pouze na 3 stránky, což jí ale rozhodně neubírá na vtipnosti. Nebudeme už zdržovat a pojďme se podívat, jak by původní anglický text vytvořený počítačovým programem vypadal v češtině!

    HARRY POTTER A PORTRÉT NĚČEHO, CO VYPADALO JAKO HROMÁDKA POPELA

    Kapitola třináctá: Frajer

    Hradní pozemky vrčely s přívalem kouzly zesíleného větru. Venkovní nebe bylo velkým černým stropem, který byl plný krve. Jediné zvuky nesoucí se z Hagridovy hájenky byly ony opovržlivé skřeky jeho vlastního nábytku. Kouzla: to bylo něco, o čem si Harry Potter myslel, že je velice dobré.

    Kožená prostěradla deště bičovala Harryho ducha, který přes pozemky kráčel směrem k hradu. Stál tam Ron a jaksi šíleně stepoval. Spatřil Harryho a vmžiku začal pojídat Hermioninu rodinu.

    Ronovo rontričko bylo stejně děsné jako sám Ron.

    „Jestli se k sobě vy dva nemůžete spokojeně přitulit, budu agresivní,“ přiznala rozumná Hermiona.

    „Co takhle ronmagie?” nabídl Ron. Pro Harryho byl Ron hlasitým, pomalým a měkkým ptákem. Harry o ptácích nerad přemýšlel.

    “Smrtijedi jsou na vrcholku hradu!“ zamečel třesoucí se Ron. Ron se chystal být pavouky. Prostě tak. Nebyl na to nijak pyšný, ale v konečném důsledku pro něj mělo být těžké snažit se nemít pavouky po celém těle.

    „Koukněte,“ řekla Hermiona. „Očividně jsou na hradě haldy Smrtijedů. Pojďme si je odposlechnout na jejich shromáždění.“

    Tři kompletní přátelé prosvištěli na odpočívadlo přede dveřmi na hradní střechu. Skoro tam vyšlapali pěšky, jenže čarodějky nešplhají. Ron se podíval na kliku a pak se spalující bolestí pohlédl na Hermionu.

    „Myslím, že je zavřeno,“ oznámil.

    „Zamčeno,“ řekl Pan Schodiště, duch v ošoupaném hábitu. Podívali se na dveře, křičeli, jak moc jsou zamčené, a žádali, aby se nahradily malou koulí. Heslo bylo „HOVĚZÍ ŽENY“, vykřikla Hermiona.

    Harry, Ron a Hermiona tiše stáli za hloučkem Smrtijedů, kteří vypadali zle.

    „Myslím, že je v pohodě, jestli se ti líbím,“ řekl jeden Smrtijed.

    „Mockrát ti děkuji,“ odpověděl druhý. První Smrtijed se důvěrně naklonil dopředu, aby mu na tvář umístil polibek.

    „Ach! Dobrá práce!“ řekl ten druhý, zatímco jeho přítel opět ustoupil dozadu. Všichni ostatní Smrtijedi zdvořile zatleskali. Potom všichni věnovali pár minut procházení plánu, jak se zbavit Harryho magie.

    Harry byl schopen říct, že hned za ním stojí Voldemort. Pocítil v sobě nezměrně přehnanou reakci. Harry si vyrval z hlavy oči a zahodil je do lesa. Voldemort na Harryho zdvihl obočí, zatímco Harry v tu chvíli vůbec nic neviděl.

    „Voldemorte, jsi velmi zlý a ošklivý čaroděj,“ řekl zběsile Harry. Hermiona povzbudivě přikývla. Vysoký Smrtijed měl na sobě tričko s nápisem ‚HERMIONA ZAPOMNĚLA, JAK SE TANCUJE‘, a tak mu Hermiona namočila obličej do bláta.

    Ron hodil po Voldemortovi hůlku a všichni mu zatleskali. Ron se usmál. Ron se pomalu natáhl pro svoji hůlku.

    „Ron je frajer,“ zamumlal Harry, když se neochotně natahoval pro tu svoji. Seslali kouzlo nebo dvě a z hlav Smrtijedů vytryskly proudy zeleného světla. Ron ucukl.

    „Už je frajer míň,“ pomyslel si Harry, když ponořil Hermionu do horké omáčky. Smrtijedi byli nyní mrtví a Harry byl hladovější než kdy předtím.

    ***
    Velká síň byla plná neuvěřitelných sténajících lustrů a rozložité knihovnice, která ozdobila umyvadla knihami o kamenictví. Vybuchly hory myší. Z McGonagallové vypadlo několik dlouhých dýní. Když Brumbál dorazil do školy, jeho vlasy utekly k Hermioně.

    Prase z Mrzimoru pulzovalo jako obrovská žába. Brumbál se na něho usmál a položil mu ruku na hlavu: „Nyní jsi Hagrid.“

    „My jsme jediní, na kom tady opravdu záleží. On se nás nikdy nezbaví,“ zapěli Harry, Hermiona a Ron v chóru.

    Podlaha hradu vypadala jako hromádka kouzel. Dursleyovi na hradě nikdy nebyli a v HARRYM POTTEROVI A PORTRÉTU NĚČEHO, CO VYPADALO JAKO HROMÁDKA POPELA se tam přijet nechystali. Harry se rozhlédl kolem a následně po celý zbytek léta padal dolů z točitého schodiště.

    „Já jsem Harry Potter,“ začal křičet Harry. „Černá magie ať si radši dává majzla, ach jo!“

    Pokud by si někdo chtěl přečíst originální dílko v původním anglickém textu, odkaz najdete zde: botnik.org/content/harry-potter.html

    Doufám, že se Vám napínavá kapitolka napsaná strojem líbila. Pod příspěvkem na stránkách Botnik Studios obsahujícím zmíněný příběh se již objevily stovky zpráv od nadšených čtenářů, kteří se vyjádřili, že nic tak legračního ještě v životě nečetli a že zoufale touží po dalším pokračování. Je vidět, že když se počítači poskytne dostatek důvěry a prostoru, mohou i z něj padat literární perly!

    A na závěr si dovolím zmínit velice trefnou videoanimaci, která naprosto přesně vystihuje, jak by tato počítačem vytvořená povídka vypadala naživo:

    Související nástěnka:

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (4)

    Příspěvek z 26. září 2019 ve 14:28.
    VHanka v něm napsala:

    Nasmála jsem se:-D

    Příspěvek z 21. září 2019 ve 12:34.
    tomato v něm napsal:

    R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^R^@)->-R^@)->-R^@)->-R^

    Příspěvek z 9. listopadu 2018 ve 14:46.
    číča800 v něm napsala:

    Zajímavé! A taky vtipné:-D:-D:-D:-D:-D:-D:-D:-D