Pro mě to znamenalo, že se budu muset přestěhovat do podkrovního pokoje a svůj pokojík v přízemí přenechat dvojčátkům. To pro mě nebyl žádný problém. Zhruba v šestém měsíci si rodiče nechali říct pohlaví miminek, aby mohli žačít nakupovat výbavičku a vybrat jména.

Když jsem se dozvěděla, že jsou to holčičky, mohla jsem se zbláznit radostí! Dohodli jsme se s rodiči, že jedno jméno vybereme dohromady a druhé bude na mě. Spolu jsme vybrali Elišku a já jsem se rozhodla pro Anežku. Rodiče s mojí volbou nadšeně souhlasili.

S výbavičkou byl trochu problém. Žádný kočárek rodičům úplně nevyhovoval - buď byl moc těžký, nebo v něm bylo málo místa, neměl přehazovací rukojeť... nakonec jsme si ho nechali přivézt až z Itálie. Zato je úplně přesně podle přání rodičů. Potom samozřejmě sedačky, postýlky, židličky a spousty dalších věcí! Nevěřili byste, kolik toho pro dvojčata je.

Mamka byla čím dál tím víc unavená, taťka vytvářel pokojík pro holky a předělával ten můj a tak jsem musela převzít velkou část starostí o Vašíka. Někdy jsem si ho brala i na tréninky, ze kterých byl fakt nadšený a ptal se mě, kdy zase půjdeme tancovat.

Dneska jsou to víc jak čtyři měsíce, co se Anežka a Eliška narodily. Narodily se přesně v den termínu a vážily obě okolo 3 kg, což se u dvojčat málokdy stává. Jsou jednovaječná, zkrátka jako by si z oka vypadly.

I když je s mladšími sourozenci docela práce, jsou maximálně úžasní. Všichni tři!