Milé děti, bylo nebylo, tedaaa, vlastně bylo, jinak bych vám tuto povídku nemohla vyprávět, že? No, nicméně, byla jednou jedna chaloupka, kde právě stará koza povídala svým kůzlatům: „Děti, já jdu teď na nákup, v Kauflandu mají slevy na vajíčka, takže hlavně nikomu neotvírejte, běhá tu totiž zlý vlk! A nebuďte jen na mobilech, ano?“ „Looooool, ten novej příspěvek na Instagramu je dokonalej, Růžku, pojď se kouknout!“ zavolalo jedno ze sedmi kůzlat, které sedělo daleko v rohu a svou maminku vůbec neposlouchalo. „Chloupku!“ okřikla kůzle matka, „tys mě vůbec neposlouchal!“ „OMG! Chloupek neposlouchá mamku, to dopadne, to hned hodím na Twitter a na Instastories!“ zvolal Růžek „Raději si to vyřešíme později, ať mi v Kauflandu nevykoupí všechna vajíčka! Kudrlinko, ty jsi taková spolehlivá, vysvětli to Chloupkovi, moc ti děkuji. Tak ahoj!“
Jakmile stará koza zavřela dveře a kousek poodešla, Kudrlinka, na kterou byl, jak její matka již říkala, vždy spoleh, chtěla Chloupkovi hned povědět o zlém vlkovi. Ten ji ale odstrčil se slovy: „Nech mě bejt, kozo pitomá, teď jdeme hrát na PlayStationu, to neni nic pro holky,“ načež se mladá kozička rozplakala a utekla. Za chvilku za ní přišla její starší sestra, Srstěnka, která ji utěšovala. Jejich bratři, úplně všichni, jak Chloupek s Růžkem, tak Ocásek s Čumáčkem a Ouškem, hráli na PlayStationu. Najednou někdo zaklepal. Toho si všimly pouze mladé kozičky, Kudrlinka se Strstěnkou. „To bude ten zlý vlk, o kterém mluvila maminka!“ vykřikla mladší ze sester. „Bohužel máš asi pravdu, mamka by se tak brzo nevrátila,“ usoudila Srstěnka, „Pojďme se tam podívat,“ navrhla. „A-ale já se bojím!“ zašeptala Kudrlinka.
Tajemné oči
Sestra ji ale uklidnila: „Neboj, jenom se podíváme, poznaly bychom přece maminčin hlas. Vlk má úplně jiný, takový chraplavý! A když poznáme vlka, můžeme dát na Instastories, že jsme ho přeprali!“ a mrkla na ni. Kudrlinka se nakonec odhodlala jít se svou sestrou vstříc zlému vlkovi. Jen co vešli do předsíně, mladší ze sester zavolala svým hláskem: „Kdo je tam?“ Osoba ji okamžitě odpověděla: „To jsem já, vaše maminka!“ „Ty máš chraplavý hlas! Ty jsi vlk!“ zvolala ihned Kudrlinka. A vyfotily se, jak jí Srstěnka slíbila. A už to bylo na Instastories. Sestry s úsměvem šly za svými bratry, aby jim pověděly o svém hrdinství. Hned, co jim to ale Kudrlinka řekla a Srstěnka přisvědčila jejím slovům, její bratři se začali smát. „Uplakánek se nám vrátil!“ zvolal Růžek „I s naší psycholožkou,“ doplnil ho Ouško. „Sklapněte“ zasyčela Strstěnka, „jste ubohý, místo abyste Kudrlinku pochválili, když zahnala vlka, tak se jí smějete, že vaše slova bere vážně, že se kvůli nim rozplakala. Je to pravda, opravdu jsme ho porazily a zahnaly, mám to na Instagramu. A jestli se budete ještě jednou smát Kudrlince, tak vám rozdupu mobily a ovladače na PlayStation taky. Takže ticho a to hned teď.“ Srstěnčini bratři a trochu i její sestra z ní měli nahnáno. Takhle rozzuřenou ji ještě neviděli a vzhledem k její povaze, všichni přítomní, i já a vy, děti určitě také, věděli, že s to s telefony myslela vážně. Kozlíci okamžitě zmlkli. Srstěnka spokojeně odešla. Nezdálo se jí, že by to přehnala, tohle si zasloužili.
Kudrlinka zůstala ještě v šoku v pokoji s bratry. V tu chvíli znovu někdo zaklepal. Mladá koza se podívala na své chytré hodinky. „Že by mamka už přišla? To bych neřekla. No, tak se podíváme,“ řekla si pro sebe. Cestou do předsíně se podívala, kolik spálila kalorií. Uznale pokývala hlavou, když zjistila, že už skoro tisíc. Když vešla do předsíně, zeptala se „Kdo je tam?“ stejně jako před chvílí její sestra. Ozval se medový hlásek: „To jsem já, dcerunko, tvá maminka, kdo jiný?“ Srstěnka se zamračila. Nějak se jí to nezdálo. Tak se zeptala ještě na jednu otázku: „Jak zní tvoje uživatelské jméno na Facebooku, mami? Jen pro jistotu, protože se bojím, jestli nejsi zlý vlk. Ten už tu totiž jednou byl, víš? Tak...jak zní?“ „Já už jsem to zapomněla, to víš, již jsem stará,“ odpověděl hlásek „Něco jako @mamakoza110...“ „Ty jsi zlý vlk! Moje maminka nemá Facebook! Ona preferuje Instagram a Wattpad, stejně jako já!“ vykřikla Srstěnka, která znovu chytře oblafla vlka, který je jistě chtěl všechny usmažit a sníst. Mladá koza hrdě přišla ke dveřím, kde byli její sourozenci, a stejně hrdě i prohlásila, že „Znovu jsem porazila vlka. Takže se mějte na pozoru.“ Nikdo jí to nevyvracel. Ti, kteří by jí to vyvraceli i po jejím výstupu, konkrétně Chloupek a Růžek, právě hráli Minecraft, takže jí to nikdo nevyvracel, jak jsem již psala. Srstěnka odešla do svého pokoje, jelikož právě vysílali její oblíbený seriál, Stranger things, a ona měla jako jediná z kůzlat televizi i v pokoji. Ale my se s ní koukat nebudeme, i když věřím, že někteří z vás by se koukali rádi. Jdeme dolů a podíváme se, co dělají Kudrlinka a její bratři.
„Budeme hrát v týmech!“ navrhl Ocásek „Vždyť jste lichý!“ namítla Kudrlinka, sedící v rohu a pozorující, co se to tu děje. Její jediná sestra se odešla dívat na svůj seriál, který pro Kudrlinku prý ještě není. „Myslím s tebou, samozřejmě, počítat ještě umím,“ odpověděl své sestře pobaveně Ocásek „Hrát s holkou? Tak na to kašlu,“ řekl Chloupek a odešel. „Když Chloupek, já jdu taky,“ řekl Růžek, což všichni čekali, protože v této rodině platilo pravidlo, které zní: ‚Kde Chloupek, tam Růžek‘. Toto pravidlo zatím nikdy nezklamalo. A tak Kudrlinka, Ocásek, Ouško a Čumáček hráli na PlayStationu všechny možné hry a Růžek s Chloupkem? Pojďme se na ně podívat. „Ta je hrozná. Zkazí každou zábavu. Mladší sestry jsou na nic,“ ohodnotil situaci Chloupek. „Hmm...“ zamručel Růžek „V tom máš pravdu,“ dodal. V tu ránu někdo zaklepal. Chloupek šel otevřít dveře, ale přitom si pořád projížděl nové příspěvky na Facebooku. Když dveře opravdu otevřel, jen zamumlal: „Čau mami,“ a když Růžek zařval, tak to ignoroval. „Teď, když jsem se sem konečně dostal, si vás všechny usmažím!“ „Co to blábolíš, ma-VLK! V DOMĚ JE VLK!!!“ ječel Chloupek. Shora se ozvalo: „Nech toho, brácha, fakt to není sranda!“ „VÁŽNĚ! SRSTĚNKO, CHCE SI NÁS UPÉCT! POOOOOOOMOOOOOOOC!!!!!!“ řval dál. Ozval se zvuk otevírání dveří a Srstěnčin, již zřetelnější hlas: „Já ti jednu fláknu, FAKT to neni sranda!“ zavrčela, ale když vlka uviděla, hrozně moc se lekla „JEŽIŠ! CHLOUPEK MÁ PRAVDU! VLK JE TADY!“ zavolala polekaně. Kůzlata začala panikařit. „Ty,“ ukázal vlk na Růžka, „ukaž mi, kde je kuchyň, a já tě ušetřím!“ Růžek samozřejmě souhlasil a do kuchyně vlka dovedl. „Tady, prosím,“ řekl. „Super,“ řekl vlk, „a teď vypadni, nebo tě taky uvařím.“ Růžek utekl. „Takže...ven se nedostanou, stará koza Líza dovnitř taky ne, takže jsem v pohodě, super, všechno jde podle plánu, až na ty dva neúspěšný pokusy, no,“ mumlal si vlk pod vousy. Připravil si obrovský hrnec, co si s sebou přinesl, natočil do něj vodu a šel zapnout sporák. „Co to-co to do háje je?“ Vlk vší silou-nebo snad vlčí silou? Kdo ví. Každopádně se hrozně moc snažil zapnout sporák. To mu ale kvůli jeho hustým chlupům a kvůli jeho drápům vůbec nešlo. „Na tohle si kůzle zavolat nemůžu...“ mručí, „ještě by mi ten sporák nezaplo a oblaflo mě! Musím to ještě zkoušet...“ „Ty už si nic nezkusíš, vlku!“ „Lízo? Ale...vždyť jsem zamknul a klíče byly ještě v zámku!“ „Zapomněl jsi na vchod ze střechy, chlupáči. Asi o něm vůbec nevíš. Nicméně máš smůlu!“ „Fajn, Lízo, jsi tady, ale to neznamená, že nemůžu usmažit tvoje kůzlata! Nijak mi nevadí, že budu mít bohatší večeři!“ škodolibě se usmál vlk. „Aaale, chlupáči,“ usmála se tentokrát Líza, neboli máma koza, „mám tvůj mobil, klíče, tablet, čtečku, počítače i klíče od tvého auta! Jo...a ještě foťák, vlastně. Všechno to klidně teď a tady rozbiju!“ řekla. „Hm...“, zamyslel se vlk, „ale když je teď neusmažím, co z toho budu mít?“ „Náhodou tady mám dvoutisícovou poukázku na Starbucks, které máš rád, jak již vím, a taky dvoutisícovou poukázku do Burger Kingu. A ještě ti dám lekce vaření. Jestli tedy budeš chtít, chlupáči.“ „Tak fajn, ale dneska večeřím u vás.“ „Domluveno,“ řekla Líza.
Když s vlkem jako jeho dlouholetá kamarádka vykročila spokojeně z kuchyně a kůzlata jí hned děkovala a vypravovala jí to, co se v její nepřítomnosti stalo, tak svým dětem odpověděla velmi chytře: „Všechna jste velice šikovná, ale to jsem samozřejmě věděla již dříve. Doufám, že jste si z toho něco vzala. Pro každého z vás něco mám. Ty, Čumáčku, se příště prosaď. Jsi velmi chytrý kozlík, tak to dej najevo. Ty, Ocásku, nedělej ukvapené závěry. Že jsi navrhl, aby Kudrlinka hrála s vámi, to je jistě dobře, ale někdy to nemusí být nejlepší, teď ti ale moc děkuji za to, že jsi svou sestru vzal mezi vás, ač je holčička, což je ve vašem věku krásné gesto. Ouško a Růžku, pro vás dva platí to samé – neurážejte své nejbližší, když je to jen kvůli tomu, abyste vypadali jako bad boyové. Ty, Chloupku, nebuď pořád na mobilu a nesnaž se vypadat jako záporák v nějakém příběhu! Kvůli tomu, že ses tak choval, teď vyčítám Ouškovi a Růžkovi to, co jim vyčítám! A teď naše dámy. Kudrlinko, neber všechno vážně, věř, že když se po urážce rozpláčeš, tak kluky, teď nemyslím přímo tvé bratry, je to tak u všech chlapců, bude pořád bavit tě urážet! Když na ně jen vyplázneš jazyk, po chvilce je to bavit přestane. A nakonec tu máme Srstěnku. Zachovala jsi se skvěle, jen příště víc důvěřuj ostatním. To je vše. Snad jste mne poslouchali.“ „A co já?“ zeptal se vlk. „Ty, chlupáči, se příště nesnaž usmažit kůzlata a nevloupávej se nikomu do domu! To už jsou opravdu všichni. Děti, večeře!“ zvolala koza Líza. A co mají k večeři? To je již na vás čtenáři a na vaši představivosti. Co je ale jisté, že kůzlata to rozhodně nejsou.
