Také jsme doma měli kočky, morčata, psy. Jedna kočka umřela na otravu, kocour na neštovice, pes na operaci, jedno morče na stáří, ostatní zvířata jsme museli dát bohužel pryč, protože můj nejmladší bráška má alergii a těžké astma. Tenkrát jsme zvířata museli dát pryč. Zůstala nám naše kočka Micka a čtyři slepice.
Jedna slepice byla taková, že musela vše vidět první. Když jsme otevřeli vrátka na zahradu, aby si zobly trávy, hned musela jít první. Pojmenovali jsme jí Keliška, byl to můj nápad. Když jsem ráno vstala kolem té sedmé, osmé hodiny a šla dát slepicím zrní, tři slepice roztrhala kuna ale Keliška přežila. To jsem byla moc ráda, starala jsem se o ni. Když jsem byla na zahradě a nechala jsem pootevřené dveře do chodbičky, kde jsme měli kbelík se zrním, tak si po nich vyšlapala. Když jsem jí chtěla dát pryč zpátky na zahradu nechtěla jít, musela jsem vzít menší kelímek na zrní, aby za mnou tedy šla a to už běžela jako pejsek za mnou. Vypadalo to legračně. Měli jsme sice jednu slepici, ale nevadilo nám to. Snášela vajíčka. Dokonce se nechala pohladit, pochovat. Super slepice. Škoda jen, že musela být v kurníku. Také byla fotogenická. Máme s ní hodě fotek. Vzpomínám na naší slepičku moc ráda.
