Byla jsem tam jenom dvakrát se sborem. V této věžičce jsme trénovali a zpívali písničky. Vždy o pauze, která trvala asi deset minut jsme si s kamarádkou sedly na židličky a pozorně jsme si všechno prolížely.

Nejhezčí byl pohled na moře, jež vypadalo jako lavina, která nás chce pohltit. Když jsem se pozorně zaposlouchala, slyšela jsem zvuky různých ptáků, které zněly, jako by se nám ti ptáci smáli.

Krásný výhled byl i na malé městečko. Uprostřed tohoto městečka se tyčila vysoká stavba se zajímavým rozšířením nahoře. Působila jako kosmická loď na nějakém vysokém podstavci.

Toto místo mám nejraději, protože se zde cítím jako v tajemném kosmickém světě.