Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Kendó, sport pro všechny

    vydáno  •  Sport · Čtenáři píší Alíkoviny
    Už jste si někdy chtěli vyzkoušet, jaké je být samurajem? Rádi šermujete s mečem či jen hledáte nějaký netradiční sport? Možná by vás mohlo zaujmout jedno z nejtradičnějších japonských bojových umění - kendó, cesta meče.

    Bojovníci japonského umění kendo předvádějí bojové techniky na šermířském turnaji Blossfechten v Brně., © Dominik Drábek

    Kendó znamená cesta meče. Je to japonské tradiční bojové umění a zároveň i bojový sport, ve kterém se pořádají turnaje i mistrovství Evropy nebo mistrovství světa.

    O historii kendó si můžete jednoduše najít dostatek informací kupříkladu na Wikipedii, proto ji vynechám. Spíš bych vám chtěla ukázat, co všechno vám může cvičení kendó nabídnout.

    1. Kendó se cvičí v brnění, které chrání boky, trup, hlavu a také ruce. Hlava, zápěstí, trup a krk jsou zároveň platnými zásahovými plochami. Útočí se pomocí bambusového meče, který je velice pružný (můžete ho ohnout i do pravého úhlu), a tak mohou kendisti bez obav cvičit plnokontaktně, jako kdyby se jednalo o opravdový souboj.

    2. Kendó může cvičit úplně každý. V Japonsku cvičí kendó i pětileté děti, ale začít můžete kdykoliv, klidně i v důchodovém věku. V kendó o vítězství v souboji nerozhoduje pouze síla a rychlost, ale i technika, přístup k soupeři a bojové nasazení. Kendó cvičí i lidé s handicapem, kupříkladu muž, který má jen levou ruku, neslyšící dívka či pán bez nohou (ano, i on!).

    3. Kendó není jen mlácení do soupeře, jeho součástí je i tzv. reihó - etiketa. Díky reihó se učíme úctě, a to jak úctě k místu, kde cvičíme, či úctě k meči, bez kterého bychom nemohli bojovat, tak se učíme i úctě k ostatním lidem - ať už to jsou ti zkušenější (senpajové) nebo ti méně zkušení než my (kóhajové), ke všem je třeba přistupovat s respektem. Od senpajů se učíme my sami, učit kóhaje je pak zase náš úkol (ale i od nich se můžeme něčemu naučit). Je důležité soupeře nepodceňovat. Nicméně je také důležité, abychom nepodceňovali sami sebe. Souboj vyhraje nakonec ten, kdo více chce - (bojový) duch vítězí nad tělem.

    4. Posledním přínosem kendó, který bych chtěla zmínit, jsou přátelé. Kendó totiž spojuje lidi, a to nejen lidi v jednom oddíle, ale lidi z celého světa. Já mám díky kendó přátele z Japonska, Číny, Polska nebo Británie, a to cvičím pouhé tři roky.

    Zaujalo vás kendó? Ve většině oddílů není problém se přijít podívat a vyzkoušet si, jaké to je. Níže přidávám odkaz na stránky, kde můžete najít seznam oddílů a měst, kde působí. Stránky České federace kendó: http://czech-kendo.cz/

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (6)

    Příspěvek z 26. července 2017 ve 20:56.
    ferda2009 v něm napsala:

    Uz jsem o tomto sportu taky slysela a chtela bych to zkusit ;-)

    Příspěvek z 26. července 2017 v 9:35.
    Gattina v něm napsala:

    Už dříve jsem slyšela o kendó, a nakonec když jsem si přečetla tento článek, rada bych to zkusila.

    Příspěvek z 31. ledna 2017 v 18:05.
    _Anar_ v něm napsala:

    Reakce na Osqqi:

    Nebezpečné kendó není. Při cvičení se používá brnění, nejhorší zranění jsou pak modřiny, pokud se někdo trefí mimo zásahovou plochu, puchýře na nohou u těch, kdo nejsou zvyklí běhat naboso apod. Bambusové meče jsou velmi pružné a i když člověk nemá brnění, zásah ho sice bolí, ale nic se mu nestane. Samozřejmě lidi bez brnění necvičí kontaktně.