Jednoho dne Klára vstala a šla se dolů nasnídat, zkrátka den, jako každý jiný. Její maminka musela dnes jet hodně brzy do práce. Připravila si věci do školy a šla si vyčistit zuby. Povzbudila se ještě ovocným džusem, dnes jde totiž do nové školy.

S maminkou, tátou a mladším bratrem se po vysvědčení přestěhovali. Musela opustit kamarádky, svojí nejlepší kamarádku a hlavně krásného černého hřebce, na kterého měla výhled z pokoje. Jednou už se na něm dokonce i projela. Nebylo to pro ni vůbec lehké, se takhle stěhovat. Klára se zamyslí a jde na zastávku, kde v 7:30 jede školní autobus. Ani se neohlédla a školní autobus byl tady. Nastoupila a všichni se na ni tak zaraženě dívali. Každý, kdo vedle sebe měl volné místo, dal svojí aktovku na sedadlo nebo se roztáhl a řekl "obsazeno". Avšak jedna milá dívka s blonďatými vlasy upletenými do copu Kláře řekla: "Můžeš si sednout vedle mě, tady je volno." Klára se na dívku usmála a začaly se seznamovat. Jmenovala se Lucie a měla také ráda koně.

Klára si mohla vedle Lucie sednout i ve škole. Když si vyrovnala věci na stůl, tak jí paní učitelka požádala, ať se jde představit před tabuli. Klára se začervenala a poté spustila: "Jsem Klára, je mi jedenáct let a mám ráda koně. Kromě toho ráda maluju a tancuju". Všechny holky ve třídě si začaly špitat: "Ta nová holka je dobrá," nebo "Já s ní chci kamarádit." V tom se Klára usmála. Na obědě se z Lucie a Kláry staly velké kamarádky. Poté se seznámila ještě s dvěma dívkami, Veronikou a Anetou. Obě byly moc milé a povídaly Kláře o jejich spolužácích.

Klára nabídla Lucii, jestli by nechtěla jít k ní domů a ta pozvání ráda přijala. Poté Klára provedla novou kamarádku po domě. Lucie nabídla, že by se mohly jít podívat do vedlejší stáje, kam chodí jezdit. Všechno Kláře vysvětlila a potom ji nechala, ať koně jménem Valico vyhřebelcuje a osedlá. Byla z toho nadšená. Lucie už jezdí druhým rokem. Klára s nadšením sledovala, jak skáče přes překážky. Poté si povídala s Lucčinou instruktorkou ježdění a dozvěděla se, že na půl roku to stojí 2500 Kč. Klára se zamyslela a po ježdění se šly s Lucií zeptat Klárčiny maminky, jestli by jí ježdění zaplatila.

Obě dívky si šly hrát do pokoje a potom přišel z práce táta. Klára slyšela, jak se spolu domlouvají, ale potom už musela Lucie odejít. „Nakonec to tady není tak hrozné, jak jsem se bála“ pomyslela si Klára a zavolala své nejlepší kamarádce Kateřině. Všechno jí vylíčila a byla z toho zároveň šťastná i smutná. V tom přišla do pokoje maminka a řekla, že ježdění na koni není zrovna moc levný koníček a že za vybavení utratí hodně peněz. Ale potom dodala: "My s tátou moc dobře víme, že jeden z tvých snů je cválat na rozkvetlé louce plné vlčích máků při západu slunce na svém poníkovi a když si přidáš své kapesné na jezdecké vybavení, mohla bys do stáje chodit jezdit." "Opravdu?" vykřikla nadšeně Klára. "Opravdu byste mi to zaplatili?" "Ano, zaplatili, ale jen tehdy, když u toho vydržíš, ano?" řekla maminka. "Ano, moc ráda!" slíbila Klára.

Pokračování příště.