Alíkovina

Kniha

vydáno  •  Knihy
Ahoj, chtěla bych se vás zeptat na názor. Píšu knížku a chtěla bych se vás zeptat, jestli je zbytečné pokračovat nebo ne. Byla bych nesmírně ráda za váš názor.

Autobusy jsou vybaveny kamerovým systémem, řidič tedy vidí i na zadní a střední dveře vozu., © MAFRA

„Užij si to ve škole!“ Křičela na mě maminka, když jsem vykročila ze dveří a šla na autobusovou zastávku. Ani jsem jí neodpověděla a vytáhla z kapsy MP3 přehrávač a sluchátka. Hudbu jsem pustila naplno a šla. 

Na neštěstí byla zastávka hned za rohem a tak jsem nemohla předstírat, že jsem se ztratila. Na zastávce nikdo nestál, což bylo skvělé. Autobus měl přijet až za patnáct minut, tak jsem si sedla a vytáhla sešit a začala si čmárat. Papír a tužky sebou tahám furt, kreslení je jediná věc, která mi pomáhá. K psychologovi chodit nebudu, vylívat svůj smutek na ostatní nechci. A s mou matkou nechci o něčem takovém konzultovat. Mám ji ráda, ale nesnáším celý svět. 

Během mého přemýšlení na zastávku přišlo několik lidí. Viděla jsem jak autobus přijíždí, tak jsem všechno dala zpět do batohu a vytáhla kartičku. Nastoupila jsme do autobusu a ukázala řidiči kartičku. „Ty jsi ta nová, že?“ „Jo.“ „Dixie Wake?“ „Jo.“ Řekla jsem s zahořklým výrazem a šla si sednou na místo u dveří. Když jsem si sedla, jen jsem slyšela toho řidiče říkat někomu z nastupujících „Ta je ale milá, co?“ Nejradši bych toho řidiče nechala zažívat peklo! Zpátky jsem si vytáhla sešit a sluchátka. Začala jsem kreslit démona, který by mohl proniknou do jeho duše, aby zešílel. Když jsme dojeli ke škole v mé mysli se začali hromadit nápady, jak odtud uniknout a maskovat doma, že sem nechodím.

To zvládneš Dixie, je to jen škola! Říkala jsem si v duchu, když jsem šla do ředitelny. Nejsme tu ani pět minut a má hlava šílí z toho, jak to tu tak strašně nenávidí. Zaklepala jsem na dveře a za nimi byl vysloven příkaz, ať jdu dál. „Ty budeš Dixie.“ „Dobrý den.“ Snažila jsem se být milá aspoň na ředitelku, jak jsem mamince slíbila. Aspoň na ni.. „Posaď se.“ Sedla jsem si na židli a poslouchala. „Vítám tě na naší škole, doufám, že se ti tu bude líbíït.“ Nepromluvila jsem na ni i když bylo znát, že čeká na mou reakci. „Takže .. tady máš rozvrh a plánek budovy. Zavolám ti někoho, kdo ti to tu ukáže.“ Natahovala se po telefonu dokud jsem ji nezarazila. „Stop! Hned dejte pryč tu ruku od telefonu!“ Vyjekla jsem ze sebe s výrazem, že budu vraždit.

“Omlouvám se..To byla neslušná reakce...“ Položila jsem svůj obličej do dlaní a uklidnila se. „Jsi v pořádku Dixie?“ Ne nejsem! Jsem na této příšerné škole na kterou jsem nechtěla! Jsem tu jako vězeň, který nemůže utéct, ať se snaží jak chce! Trpím tu, jako nikdo jiný! Nejsem ani trochu v pořádku! „ Ano jsem..Jen nikoho nevolejte, zvládnu to tady sama..“ „Dobře, tak ti aspoň ukážu pár věcí na té mapce.“ „To je v pořádku, zvládnu to sama. Určitě máte spoustu zařizování. Potřebujete ještě něco nebo můžu jít?“ „Můžeš jít.“ „Děkuju, na shledanou.“ „Na shledanou a užij si to tady.“ 

Beze slova jsem odešla a vydala se hledat mou skříňku. Všechny informace co jsem potřebovala, jsem měla k dispozici. Takže najít mou skříňku, najít učebny, jídelnu bylo jednoduché. Ve skřínce jsem měla všechny učebnice na hodiny. Podle rozvrhu jsem měla jako první výtvarnou výchovu v ateliéru na pravém křídle budovy s učitelkou Sparovou. Do začátku vyučování zbývalo necelých dvacet minut, takže jsem měla čas dojít pomalu do třídy a u toho si prostudovat pořádně plánek. Těsně před začátkem hodiny jsem vešla do učebny, kde už čekala paní Sparová.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (10)

Příspěvek z 10. srpna 2015 ve 21:06.
iva-ribana v něm napsala:

;-)


Zní to skvěle a má to hlavu a patu. Hodně štěstí v dalším psaní ;-)

Příspěvek z 10. srpna 2015 v 17:16.
TerkaXP v něm napsala:

Ahoj,Moc ti děkuji :) S vydáním tu je takový menší problém.Zdá se to jako jednoduchá záležitost ale není.Nad touto možností jsem přemýšlela a hledela co k tomu potřebuji.Jsou tu rizika že si to nikdo nekoupí a já prodělám.Musí se zaplatit obálka,tisk,papír..Navíc bychom museli shánět kody které musí mít každá knížka,a knihkupectví které knihu bude prodávat.Boužel za jeden kus si účtuje strašně moc.A teď by byl okamžik,jestli o to bude mít někdo zájem.Proto je lepší kontaktovat nakladatelsví.I když většinou odmítají..O pravopisu moc dobře vím 13 Mám s ním problém,a proto pouřívam program na opravení,který ho celý neopravý,ale jen část..Prostě si po sobě nedokáži opravit text 1313
Jsi opravdu moc milá že mi chceš pomoct.Možná by se něco našlo s čím by jsi mi mohla pomoct,ale já mám celý příběh rozvržený :) Víc co všechno tam má být a čím to skončí :) Dyžtak si můžeme napsat :)25

Příspěvek z 10. srpna 2015 v 11:25.
Nianaa v něm napsala:

Nechceš pomoct? Jinak super :)

Super 25. Sice už jsem viděla lepší díla, ale taky od lidí, kteří už nějaký ten pátek knihy píší. Zkus to celé dopsat, řekni někomu, jestli by ti nenakreslil ilustrace, nebo je udělej sama. Můžeš zkusit místo kreslení i fotit. A že to nemůžeš vydat? Zkus se třeba s rodiči domluvit, že bys jim s něčím pomohla. A rodiče pak zvolí, kdy od tebe chtějí pomoct. Nebo ti řeknou, kdy se máš jít učit atd. Nebo to udělej jednoduše - Až budeš mít narozky, tak řekni, že je ti jedno co dostaneš, ale že bys chtěla nechat vydat knihu. To jde i o Vánocích a tak. A jestli máš problém to zformulovat, tak stačí mi napsat, ráda pomůžu. Sama jsem začala dělat knihu, ale kvůli kroužkům, na které rodiče chtějí, abych chodila, nemám čas :(. Psala bych třeba do sešitů, ale o prázdninách žádné nemám. A být pořád na počítači se mi nechce :(. Tak proto ráda pomůžu. Nějaký ten papír najdu, abych si to sepsala a pak ti to pošlu. A třeba mě napadne, co bych mohla psát a třeba jednou knihu taky vydám 25. A teď mi došlo, že se krapet rozepisuju, tak končím, ahoj
Nianaa
Ps: hlídej si pravopis (nebo spíš překlepy 25) + vybírej lepší slova (místo "furt" napiš třeba "pořád")