Už když jsem se teprve učila číst, byla pro mě knihovna jako druhý domov. Trávila jsem tam veškerý svůj volný čas. Vždy jsem si našla knihu, začetla se do ní a v tu chvíli jsem se ponořila do svého světa.

Trávím tam tolik času, že knihovnici říkám teto a někdy kvůli mně nechávají otevřeno i přes čas. Mám tam svůj kout, do kterého vždy vlezu a do něčeho se začtu. Když mě to chytne, knihu si půjčím. Lidé si o mně myslí, že jsem divná, ale na tomhle nic divného není. Prostě místo koukání do počítače sedím v knihovně.

Knihovna je místo, kde se cítím být svá. Nikdo mě neodsuzuje, nekritizuje. Je to můj malý svět.