Byla jednou jedna kobyla, která žila v Přibyslavi. A ta kobyla měla nový byt. „Ahoj, býku,“ řekla kobyla. „Nechceš jít ke mně, okouknout můj nový byt,“ zeptala se. „Proč by ne,“ řekl býk a šel s kobylou.

Po pár minutách došli k bytu. „Tak co, jak se ti líbí,“ zeptala se kobyla. „Je to příbytek plný obyčejů,“ řekl býk. „A co teprve ten nábytek, ten je úžasný.“ „Myslím, že jsi dobrá obyvatelka,“ pochválil kobylu.

„Tak pojď dál,“ řekla kobyla. „Schválně jestli uhádneš, co je to za bylinu,“ podala býkovi talíř s bylinou. Býk si ukousl. „Hm, to je babyka,“ vykřikl. „Ty jsi ale bystrý býk,“ pochválila ho kobyla. „A co ten zbytek, ten nedojíš?“ „Ne, děkuji,“ řekl býk a kouknul na hodinky. „Vždyť já musím jít,“ řekl a ihned vyletěl z bytu.

„Ani nepoděkoval,“ pomyslela si kobyla. V tu chvíli uviděla na podlaze hnědé stopy. „Ten býk je ale dobytek, teď abych svůj krásný byt začala uklízet,“ vztekala se kobyla.

Od té doby do svého nového bytu nezve žádný dobytek.