„Ach ne, zase pondělí?“ zanaříkala Dominika a za úmorného zvuku svého budíku pomalu lezla z postele. Protáhla se a sešla ze schodů. Máma už chystala snídani. „Tak co, Domi, jak se ti spalo?“ zeptala se se sladkým úsměvem na tváři její máma Barbora. Dominika raději neodpověděla, nachystala si věci do školy, nasnídala se a šla na autobus.

Ve škole neustále to samé – písemky, opakování a zase písemky... Dominiku už to nudilo. Jediné, co pro ni bylo pozitivem v tak slizký a mžouravý den, jako je pondělí, byla její sestřenice, která nyní chodila o rok výš než Domča. Byla to velká, zrzavá, krásná kočka jménem Anastázie. Všichni ji oslovovali „Stázi“, či „Stázko“ a jí to nevadilo. Stázka Domči pomáhala s úkoly, nebo ji doprovázela ze školy. Domča se dnes velice nudila, takže většinu přestávek trávila u Stázky ve třídě. Konečně zazvonilo a obě dvě kočky vyrazily vstříc dobrodružství do zamrzlého lesíka za městem.

V lese byla zima a něco, co Domču na první pohled uchvátilo – zamrzlé jezírko! Domča pošeptala Stázce: „Ehm, Stázi, je to asi malinko trapné, ale chci se naučit bruslit, hrát hokej a být mistryní světa!“. Odpověděl jí Stázčin tichý smích. „Tak tě to naučím, nemusíš si stěžovat, že to neumíš!“, prohodila a usmála se. Od tohoto okamžiku začal Dominice zcela jiný život.

Nyní místo věcí, které dělala po škole, jen chodila bruslit na zamrzlý rybník a později začala chodit na hokejové tréninky na místní stadion. Máma s tátou z ní měli trochu obavy, protože kvůli hokeji začala zanedbávat školu. Ale Dominice to bylo jedno. Teď měla jasný cíl. Dostat se na mistrovství světa spolu se svou sestřenicí.

Za několik let, když Domča už chodila na střední školu, se rozhodla, že si stůj co stůj vytvoří vlastní hokejový tým, se kterým bude hrát na mistrovství za zemi jménem Kóčzko. Její sestřenice se poslední dobou začala opravdu hodně zajímat o internet, takže ji bylo těžké ji přemluvit, aby do toho šla, ale pak svolila. Mezitím Domči ukázala web jménem Alík, který byl dle jejího názoru naprosto geniální. Domča na Alíka nechtěla chodit, ale sestřenice ji nakonec přemluvila a na tomto skvělém webu jí zřídila také účet.

Zanedlouho mělo začít mistrovství a Domča byla naprosto zoufalá. Podařilo se jí sehnat několik hráčů, ale pořád to bylo málo! Stázka ji zanedlouho vzala na sraz Alíka, který se zrovna konal, a tam Domča našla spásu. Účast přislíbil Alík, Koalík, Hroch Pepíček a Los Punťa jen houknul „Dobře.“, takže se všichni dohodli, že bude dělat rozhodčího.

Nastal ten den, když Domča v těžké, hokejové výstroji nastoupila jakožtko kapitánka národního týmu za Kóčzko, proti Medvěďsku. Tamní medvědi byli dobře vycvičeni a měli více členů mužstva, než Kóčzský tým... Počkat! Více? Domča se zarazila, jenže v ten moment začal zápas. Domča ještě vykřikla něco jako „Heehee!“, ale to už jí podkopl nohy jeden z medvědích hokejistů a škodolibě se zachechtal. Náhle ucítila, že ji něco zvedlo ze země.

Podívala se a nad sebou spatřila dobromyslný, strakatý psí obličej. Alík! Tak přece jen přišel! Alík tiše ukázal na bruslícího Koalíka, Punťu, sedícího vedle kluziště na sedadle, a Pepíčka v bráně. „Domi, Pepíčka jsem šoupnul do brány, protože je hodně veliký a žádný puk pod ním neprojede. Vezmu za tebe velení, ano?“ houknul na ni Alík a odbruslil jinam. V jednu chvíli prohrávali a pak remizovali s Medvěďskem 6:6. Nakonec celý zápas zachránil Pepíček, když si v bráně otevřel krabici s durianovým dortem a puk cizího týmu se mu zaseknul přímo do dortu, načež Pepíček puk i s dortem nakvašeně hodil do protivníkovy branky a neoficiálně dal gól týmu Domči a Alíka.

Takto probíhaly spousty dalších zápasů, až mistrovství skončilo a Kóčzký tým si šel pro pohár (dělaný Hrochem Pepíčkem). Všechna média byla plná toho, že šestnáctiletá kočka se se svým týmem probojovala až k samému konci.

Nakonec si ve velkém, křivém, zlatém poháru s nápisem „MS v hokejy 2021“ dali bublinkovou koupel a pořádně svůj úspěch oslavili.

A tak se Domči splnil její největší sen.

Doufán, že se vám příběh líbil a přeji vám pěkný zbytek dne!
Killercow

P. S. Ten obrázek jsem kreslila na stole, na kterém je takové lino, které je hodně texturované, takže místy bude možná vypadat trochu jako kůra, nebo dřevo.