Jako malé (ve školce) mi vlastně bylo jedno, co na sobě mám. Pamatuji se, že jsem měla jako oblíbené oblečení takové růžové sametové šatičky se třemi růžičkami a k tomu jsem nosila bílé punčochy. Zajímavé. Teď bych si na sebe punčochy neoblékla, možná jen silonky. Já teď vlastně nejsem vůbec na sukně, šaty a podobně. Spíš na kalhoty, a to džíny. Nicméně pokračujeme.

Čím víc jsem stárla, tím víc jsem dbala na to, co nosím a jak v tom vypadám (což je u většiny lidí stejné, že s věkem na sebe čím dál tím víc dbají). Později už se mi začaly hnusit sukně a na scénu do mého životního šatníku nastoupily džíny. Víc jsem se dívala do zrcadla (a nebylo to jen kvůli tomu, že jsem tam před tím neviděla, jak jsem byla malá...).

Později, tedy když vyrostete, zajímá vás, jak se na vás lidi dívají a co si o vás špitají. Jestli: "Ježiši, podívej, co to má dneska na sobě! To je horší než to včera!" nebo "Jůůů ta je krásná. To oblečení! No podívej na to, to jí sluší!". Pokud ještě nejste náctiletí, asi si říkáte, jak to takhle můžu brát? Ale věřte mi, až budete náctiletí, pochopíte to.

Dále jsme se i s kámoškama začaly radit, co je hezké a co bychom spíše měly odstranit z našeho šatníku. Už i sledujeme (jen tak po očku), jestli se to dané oblečení líbí i klukům (nebojte, to na vás taky přijde) a říkáme si, jak na to který reagoval. Jestli budou tento článek číst moje kámošky, tak to nedopadne dobře!

Ale o tom tento článek není. Ať jste sportovní typ či spíše módní, oblékejte se podle toho a nelamte si hlavu s každou pomluvou o vás či vašem oblečení. Připomeňte si, že nikdo není dokonalý (takže ani ti, kteří vás pomlouvají)!