Před třemi měsíci mi bratrova přítelkyně dala kolečkové brusle. Když jsem si na ně poprvé stoupla, nedalo se na nich vůbec stát. Když jsem na nich dokázala stát, byl to úspěch. Ono se řekne, že když umím jezdit na normálních bruslích, tak přejít na kolečkové brusle, by neměl být problém. Když na normálních bruslích stojíš, tak stojíš a nikam neujíždíš. To na kolečkových bruslích musíš být pořád ve střehu, protože ty můžeš stát, ale kolečka pořád jedou.

Po týdnu už jsem uměla pořádně jezdit a tak jsem začala jezdit u baráku. Prvně jedu po rovince, pak jedu do velkého kopce (což je neobvyklé, protože kolečkové brusle jsou na rovinky), pak rovinku a pak z kopce dolů. Tak jezdím přibližně hodinku nebo dvě hodinky. Před týdnem jsme jeli jezdit na Dářko a jeho okolí. Já jsem jela na bruslích a mamka s taťkou jeli na kole. Tam jsme najeli přes 15 km. V pondělí jsme s mamkou jeli nad vesnici k vodojemu a tam jsem jezdila já na bruslích a mamka na kole. Jinak normálně dělám kolečka kolem domu. 

Naučila jsem se jezdit na ne moc kvalitních, ale za vysvědčení mi koupili brusle nové a ty už jsou kvalitní a je to úplně jiné ježdění než doposud. Mě to hrozně baví a kdybych bydlela někde ve městě, kde jsou ty cyklostezky, tak tam jezdím pořád.