Burka je oděv ženy islámského vyznání v některých oblastech. Zakrývá celé tělo i s obličejem. Je nošena na veřejnosti na běžném denním oblečení. Svléká se až tehdy, když se žena vrátí domů nebo vstoupí do svatyně. Některé směry Islámu považují burku za minimum patřičného cudného oděvu ženy na veřejnosti, jde ale o jejich vlastní výklad mnohem méně konkrétních pasáží v koránu (...) – Wikipedie

Přenesme se na chvíli o 1400 let zpět. Nacházíme se v Saúdské Arábii ve městě Medina. Je doba proroka Mohameda. Mnoho žen je cizími muži obtěžováno a napadáno…
V té době se určovalo sociální postavení ženy podle jejího oděvu. Jilbab, oděv podobný županu, označoval svobodnou ženu. Svobodné ženy byly nedotknutelné, chráněné svými příbuznými. Mohly se procházet ve dne v noci a byly v bezpečí. Pokud se procházela v podvečer žena nižšího postavení, bez jilbabu, a zvláště o něco lehčeji oblečena, značilo její oblečení postavení služky. Takové byly napadány. Mnoho lidí bylo žádat Proroka o radu, ovšem zdaleka ne všem se jeho rady líbily. Řešení bylo jednoduché. Ať se všechny ženy oblékají stejně, bez ohledu na postavení. Právě tak to také zapsal do koránu: „Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. (…)“ – Korán 33:59
Stručně řešeno: Ať mezi vámi nikdo nepozná rozdíl, kvůli vašemu bezpečí. Řešení zdánlivě snadné. Jenže komu by se líbilo vypadat stejně jako ta nejpodřadnější služka? Jak může služka dělat svou práci, když je oblečena v jemném županu? Prát, vařit, nosit vodu? Oděv by tedy měl být jak společenský, tak praktický. Dá se říci, že závěr byl: Noste, co je pro vás dobré, samozřejmě podle jednotlivých kultur i vůle manžela. Jak by vypadaly v dnešní době? Šaty, džíny, legíny nejen že by byly akceptovány, byly by přímo doporučovány. Ale všichni si přece představíme muslimskou ženu se závojem. Vždyť je závoj znakem její víry.

Musíme si však ujasnit jednu věc – tou je překlad. V arabských zemích často slyšíme závoj nazývat v jejich jazyce: hidžáb. V tom je hlavní překážka. V koránu je přes 6000 veršů. Jen tři mluví o tom, jak by se měly ženy oblékat. První je už výše citovaný. Druhý mluví přímo o Prorokových manželkách, aby se oblékaly náležitě k jejich postavení. Moderněji. Jsou to ženy Proroka. Třetí verš je velice podobný prvnímu. Už dávno před vznikem Islámu nosily ženy na hlavě šátek zakrývající vlasy, spadající jim až na záda. A na těle úzkou vestu, která ovšem nezakrývala záda. Prorok tedy doporučil používat plášť, něco, čím by prsa zakryly. Tečka. To je všechno, co korán říká o oblékání žen. Bůh neřekl žádné další věci, co by měly ženy ukrývat. Slovo hidžáb není ani jednou v těchto třech verších. Ve skutečnosti nikde v koránu se tím nemyslí ženský závoj. Bývá překládán jako zástěna, opona, bariéra. Třeba mezi věřícími a ateisty. Zástěna, za kterou měl muž stát, ve chvíli, kdy mluvil s Mohamedovými ženami. Nebo určité oddělení (posvěcenost), něco jako ženy v klášteře. Hidžáb neznamená ženský závoj. Není špatně, že oddělení a bariéru si představíme u muslimské ženy? Všude vidíme nějakým způsobem zneužívané muslimské ženy. Po celém světě. Jdou do školy-střeleny do hlavy. Řídí-jsou zatčeny. Chtějí mluvit do řízení vlastní země-jsou veřejně potupeny. Teď už nejsou napadány vskrytu noci. Ale všechny a před celým světem. Proč se muži nesnaží skrývat své zločiny? Protože přeci žádné nepáchají. To přeci ženy. To ženy, kdo mají své směšné představy, že by mohly být mimo dům. Všichni přeci víme, že poctivá žena je doma. Poctivá žena je neviditelná. To je pravda času Proroka.

1400 let před emancipací. Prorokova první žena. Úspěšná podnikatelka. Majitelka několika karavan s velbloudy. V podstatě ředitelka tehdejší velké obchodní společnosti. Když u ní začal Mohamed pracovat, líbila se jí jeho poctivost a navrhla mu sňatek. Nevím, kolik žen by u nás požádalo muže o ruku.
Mohamedova druhá manželka jela do bitvy na velbloudovi. Něco jako kdyby seděla v tanku. I jeho další ženy se účastnily významných vojenských akcí.

Stále nám zbývá jedna důležitá otázka. Když ne z islámských dějin a koránu, tak proč si spojujeme muslimské ženy s hidžábem? Někteří duchovní přidali k prvnímu verši několik slov, takže v některých překladech koránu zní v podstatě takto: „Ó Proroku, řekněte svým manželkám, dcerám a ženám věřících, aby si vzaly na sebe závoj (zakryly se zcela kromě očí nebo jednoho oka, aby viděly na cestu). A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. (…)“ - překlad 33:59 dle Mohsin Khan
Jak na to tito duchovní přišli? Mohamed se postupem času dopracoval k celkem 19 ženám, z nichž mnohé pozdější byly jeho sexuální otrokyně. Islámská žena se tedy příliš neliší od otroka. Má jen dokončit základní školu, než se vdá. Nemůže plnit své závazky vůči Bohu, pokud neplní závazky vůči svému manželovi.

Mohou mít současní extrémisté, držící se tohoto výkladu, pravdu? Nebo se neliší příliš od těch v temnotě na okraji města?

Zdroje:
Přednáška What does the koran really say about muslim women’s hijab?, Samina Ali
wikiislam.net/wiki/Seznam%5fMohamedov%C3%BDch%5f%C5%BEen%5fa%5fkonkub%C3%ADn
corpus.quran.com/translation.jsp?chapter=33&verse=59
Médioislam.cz