Jednou jsem šla s mamkou do drogerie a byl tam nějaký výprodej prošlé kosmetiky, tak jsem mamku poprosila, aby mi koupila nějaký takový přípravek. Mamka souhlasila a koupila mi lesk na rty. Doma jsem měla ještě nějakou kosmetiku z časopisů a libovala jsem si, jakou mám velikou sbírku. A co víc. Pokračovala jsem v jejím rozšiřování.
Když jsem dostala peníze na svačinu nebo na pití, nešla jsem si to koupit, ale vyrazila jsem do drogerky a koupovala jsem dekorativní kosmetiku. Jenže mi bylo pouhých 10 let. Paní, které v drogerii byly, se na mě divně koukaly, až mi to bylo docela nepříjemné. Jedna mi dokonce takovým "maminkovským" tónem řekla: "Nejsi na to ještě moc mladá?" Jenže nejhorší bylo, že mně to ani moc nevadilo a pokračovala jsem...
Peníze k narozeninám, na svačiny, na výlety, peníze od babičky... všechno šlo na kosmetiku. Rodiče mi dali jeden cenný dar - mou pleť, které jen tak něco nevadí. Takže všechny poznámky typu "nezačínej s tím moc brzy" jsem házela za hlavu. Všechno se to v průběhu času dovršilo tím, že jsem měla našetřené peníze na iPad, ale nějak jsem to nevydržela a vyrazila jsem do prodejny, kde jsou k mání drahé značky kosmetiky.
Svých 13 tisíc jsem utratila jen za kosmetiku. Mohla jsem za ty peníze mít svůj vysněný iPad. Tajila jsem to, až se mě mamka jednou zeptala, kde mám peníze, že bychom jely do elektra. Já už jsem nedokázala lhát a řekla jsem to mamce. Dostala jsem vyhubováno a všechy mé věci mi mamka zabavila. Nezbylo mi nic. Neměla jsem ani iPad, ani svoji kosmetiku...
Až jednou mi to všechno mamka vrátila a já si uvědomila, že jsou v životě i daleko lepší a užitečnější věci než kosmetika a měla jsem na malování opravdu času dost. Uznala jsem to až v té době, kdy jsem viděla na ulici tak zmalované holky, až hanba. S rodiči jsme se domluvili na kompromisu: do školy jen lehký lesk a řasenka a když se objeví nějaký ten pupínek, tak i pudr. Jsem naprosto spokojená a takovou blbost bych už neudělala. A co vy?


