Zprvu jsem to zkoušela sama, že už toho nechám, potom se připojila i máma, ale nic. Jednoho dne (asi v 11 letech) jsem si procházela Alíkovu poradnu (za tu jsem velmi vděčná) a dočetla jsem se, že nejsem sama, kdo má takový problém. Jedna holka se ptala, co má dělat. Alík jí odpověděl, že v lékárně se dá koupit speciální lak proti kousání nehtů.

Samozřejmě jsem se tam hned vypravila a jeden si koupila. Bylo to nechutné, ale nakonec jsem si zvykla, takže taky nic. Došlo mi, že lidé, kteří jsou na něčem závislí, to mají o hodně těžší než já. Jim to zkazí život, ale mně jen krásné nehty. Bylo mi toho líto, ale co?

Trvalo to dlouho, až jednou před Vánoci jsem šla nakupovat dárky. V drogerii mě zaujal jeden nádherný lak, a už byl v košíku. Nehty jsem si nalakovala a protože ten lak byl tak nádherný, už jsem si nehty nekousala. Říkala jsem si, konečně jsem toho nechala. Byla jsem šťastná. Teď už vím, že si člověk nemá s ničím začínat, protože když jednou začnete, tak se z toho těžce "vyhrabává"!