Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Kouzelná sušenka – fantasy příběh

    vydáno  •  Šikana · Škola · Kamarádství

    Můj vymyšlený příběh o tom, jak se Terezce posmívali spolužáci, dokud neobjevila sušenku ze světa snů a nepomohl jí král země sladkostí.

    Ve světě snů, © jsemout

    „Kap, kap,“ padaly dešťové kapky na okenní parapet. Počasí se rozhodlo pondělní ráno uvítat přírodní sprchou, k neštěstí všech dětí, co půjdou v bouřce do školy. Mezi tyto děti patří i Terezka, která si právě poctivě drhne zuby kartáčkem, jako každý den.

    „Achjo, ve škole se mi zase budou posmívat,“ probleskne jí hlavou, když sleduje svůj odraz v zrcadle. Terčem výsměchu byly Terezčiny pihy a trochu odstáté uši. Posmívání není nikomu příjemné, a ještě když k tomu Terezka za to, jak vypadá, ani trochu nemůže. Maminka dala Terezce na cestu do školy deštník, aby nezmokla a nenastydla. Pak následovala pusa na rozloučenou a pihovatá holčička si to už musela mířit ke škole.

    Během cesty ji napadlo: „Dnes mám k svačině báječně dobrou sušenku, ale ve škole mi ji seberou a sní.“ V tu chvíli Terezka posmutněla a bylo jí do pláče, chtěla mít aspoň kousek skvělé sušenky.

    Ale vtom ji do hlavy udeřil nápad. Může si přece sníst svačinu teď! A tak rychle vylovila pochoutku v tašce a ukousla si. Jenom co se zuby dotkla sušenky, hned přestalo pršet, mokré stromy se změnily na veliká lízátka a domy v obří cukrové kostky. Chodníky byly vydlážděny bonbóny a silnice tabulkami čokolády. Terezka v úžasu a s pusou dokořán sledovala tu nádheru. Mohla nasát vůni melounových žvýkaček. Na obloze viděla místo mraků vznášející se cukrovku vatu.

    Zničehonic se ve vzduchu objevila jiskra, pak další a další, až jich bylo tisíc a z jisker se vytvořil sněhobílý dravec. „Vítej ve světě snů, moje malé děvče,“ pronesl majestátním hlasem, až z toho Terezce spadla brada podruhé.

    „Copak domy mohou být z cukru a orlové mají schopnost mluvit?“ poprvé Terezka promluvila. „Nejsem orel, děvče, nýbrž tvůj pomocník,“ vysvětloval dravec. „Každé dítě má pomocníka, který mu nabídne jednou za čas svou záchrannou ruku.“ „A ty mi pomůžeš?“ usmála se Terezka nad představou, že ji bílý pták ochrání před posměváčky. „Ano, pomohu ti,“ přisvědčil dravec. „Dnes máš jedinečnou šanci – pokud ukousneš sousto z téhle sušenky, přiletím ti na pomoc. Ale pozor, máš jen jedno kousnutí!“ zvedl káravě pařát a pak odletěl, celý svět snů se zase vytratil a z lízátek byly zase stromy. Všechno bylo jako předtím.

    Terezka se rozhodla schovat si sušenku do kapsy u mikiny, aby ji nikdo nenašel v tašce, a docela radostně běžela do školy, aby nepřišla pozdě. O přestávce, když paní učitelka odešla, se okolo Terezčiny lavice shromáždili zlobiví kluci a holky. „Uši má jak plachetnice, obličej od pijavice!“ pokřikovali posměšek pořád dokola. To ještě Terezka udržela slzy. Ale když jí jeden nezdvořák shodil a roztrhl sešity, rozběhla se ven a schovala se na záchodě, aby mohla nechat vyjít vzlyky z hloubi nitra.

    Chvíli potichu truchlila, než si vzpomněla na sušenku. Opatrně ji vytáhla a pozorovala. Zdála se být úplně obyčejná. „No co, když to nebude fungovat, nebude,“ pokrčí dívenka rameny a zakousne se do ní. Vmžiku se objeví alabastrový pták a zeptá se, co se stalo. Jako o překot mu dívka s pihami všechno vysvětluje, až ji dravec zastaví: „To stačí. Budu mluvit za tebe, jediné, co musíš udělat, je, že půjdeš do třídy.“

    Terezka se chvilku zdráhá, ale nakonec se statečně zvedne a uhání do svojí třídy, kde se zastaví. „Ale, ale, srábek se vrátil?“ hned se k ní vydá kluk, co jí roztrhl sešity. Chce do ní strčit, ale Terezčino tělo funguje na jeho ruku jako odpuzující magnet.
    Zanedlouho se všichni zkouší dotknout pihovaté dívky, ale nikomu se nedaří. „A teď je řada na vás,“ ozve se třídou silný hlas, až se někteří leknou. Každý ze zlobivých dětí dostane pár facek, ale není vidět, kdo by je mohl dávat. Některé holky začnou ječet.

    „Slibujete, že se už nikdy nebudete nikomu vysmívat ani mu ubližovat?" otřese třídou hlas znovu. „Slibujeme!“ zařvou všichni naráz. „Děkuji ti, pomocníku!“ zvolá šťastná Terezka a zatleská ručičkama. V odpověď zazní jen šustění křídel, čím dál víc se vzdalující.

    Ten večer usínala malá dívenka jako nejšťastnější dítě na světě. Mnoho zlobivých dětí, co ji trápili, se jí potom omluvilo a chtěli, aby Terezka byla jejich kamarádka. Samozřejmě, že souhlasila, a pak dokonce v některých z nich objevila dobré kamarády. Nikdy se nikomu neposmívejte ani netrapte člověka kvůli tomu, jak vypadá nebo jak se chová. Zkuste mu porozumět a třeba v něm najdete nového kamaráda!

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (5)

    Příspěvek z 2. května ve 12:56.
    jsemout v něm napsala:

    Moc děkuji za krásné komentáře :)

    Příspěvek z 10. března v 16:53.
    Matisek v něm napsal:

    To byl skvěle napsaný příběh! Klidně by mohl být částí nějaké pěkné pohádkové knížky! :-> @)->-

    Příspěvek z 9. března v 9:02.
    Alpina v něm napsal:

    Ano souhlasím s Verbum - krásný příběh.:-)