Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Kouzelná židle a Alíkov

    vydáno  •  povídky

    Co když se židle rozhodne podívat do Alíkova? Co když o tom nikomu neřekne? Tak přesně o tom bude druhý díl Kouzelné židle. Policista Lék se objeví ve službě a opět ji bude hledat.

    Kouzelná židle na Ruském kole, © MedvidekKiki

    Když policista Lék odvezl židli zpět do domečku Alíka a Pepíčka, byla už noc. Židle se šouravým pohybem přišourala do jídelny. „Co to je?“ vykřikla. Byla tam jedna židle navíc. Sice úplně obyčejná, ale stejně. Židle si myslela, že ji nahradili. A tak se zaradovala a šla spát.

    Židle se probudila z noční můry, kde se jí zdálo, že hořela. Nakonec se uklidnila tím, že to není realita, a šla se připravit na svůj denní úkol. Šla ke stolu, aby nebyla nápadná, ale myslela si své.

    Když židle zaslechla dupot bot na schodišti, věděla, že jdou na snídani. Jaké bylo pro ni překvapení, že byli tři! Což znamenalo, že si na ni Pepíček opět sedne. Když poslouchala jejich konverzaci, zjistila, že se třetí člen domácnosti jmenuje Koalík. Židle ale stejně zabloudila k jinému tématu. Chtěla se opět podívat do Alíkova. Rozhodla se, že půjde až další den, aby to nebylo nápadné.

    Když její ranní povinnosti skončily, šla na zahradu. Sledovala motýly a představovala si, jak se prochází na náměstí v Alíkově. Přitom ještě jedla housku od snídaně a přihlouple se usmívala. V Alíkově už několikrát byla a moc se jí tam líbilo, a tak se tam chtěla vydat znovu.

    Přemýšlela nad tím, a tak čas ubíhal rychle. Při obědě ani nevnímala a stále hluboce přemýšlela. Také řešila čas odchodu. Než si to stihla vyjasnit, začalo pršet. Židle si jen otráveně povzdychla a šla na půdu.

    Bylo tam nádherné vikýřové okno, ze kterého se ráda dívala. Také tam byla knihovnička nacpaná knihami, o nichž si myslela, že jí má celou přečtenou. Nakonec tam bylo ještě křeslo, pokryté bílým zaprášeným prostěradlem, lampička, která byla ještě od včerejšího večera rozsvícená, a postel, do které židle každý večer lehávala. Tohle místo měla vyjma zahrady nejraději. Milovala čtení knih a právě proto zamířila ke knihovničce. Začala přemýšlet, co si přečte, a nakonec u ní vyhrály pohádky. Byla to tlustá a stará kniha. Nacházela se v ní spousta krásných obrázků, které se židli moc líbily. A tak se židle dala do čtení.

    Když byla večeře, byla již celkem unavená. Okázale ignorovala okolí jako při obědě. Jen občas si poslechla, co se řeší. Jednou zrovna řešili její útěk, ale židli to bylo celkem jedno. I tak byla židle nadšená, protože se těšila na zítřejší výlet. Řekla si, že vyrazí opravdu brzy, aby mohla jít pěšky.

    Probudila se v šest hodin. Naposledy se v tento čas probudila v Ikee. Připravila si všechny věci do batohu, nasnídala se a vyrazila. Cesta, kterou plánovala jít, byla delší a právě proto šla pěšky. Měla otevřený deštník, protože pořád pršelo. Cesta byla dlouhá a během ní jí vyprahlo v puse. A tak se zastavila, vytáhla pití a napila se. Poté zase pokračovala v cestě. Po hodině od napití uviděla brány od Alíkova. V tom okamžiku se rozběhla a běžela, dokud nedoběhla k bráně. U té se zastavila a vydýchávala svou předešlou aktivitu, neboli běh.

    Nakonec vešla do Alíkova a rozhlédla se. Rozhodla se, že zajde do své oblíbené pekárny, a tak se tam vydala. Vlastnila ji paní Bochníková, nejlepší kamarádka židle. Židle milovala tvarohové koláče a její kamarádka pekla ty nejlepší. „Ahoj,“ pozdravila. Když uviděla paní Bochníkovou, rozzářily se jí oči a šla ji obejmout. Po chvíli objímání se paní Bochníková ozvala: „Jako vždy?“ Židle jen přikývla, díky čemuž o chvíli později se procházela po náměstí o pět koláčů bohatší.

    Procházela se po historické části Alíkova předtím, než dorazila na jiné náměstí. Právě zde se nacházelo Ruské kolo, na které židle chtěla jít. Židle na něm nikdy nebyla, a tak to brala jako adrenalinovou záležitost. Když došla na řadu, která nebyla ani moc dlouhá, sedla si a dívala se na výhled. Nejdříve se bála, ale nakonec si to velice užila.

    Jelikož již bylo poledne, šla do vyhlášené restaurace. Vešla dovnitř a cítila tolik dobrého jídla. Když jí donesli jídelní lístek, nevěděla, co si vybrat, tolik možností! Nakonec si koupila špagety, tvarohový koláč a k pití si zvolila pomerančový džus. Už měla opravdu hlad.

    Mezitím, co jedla, přestalo pršet, ale pořád bylo mokro. Uvažovala, že zajde na kompletní prohlídku hradu, a pak by se ubytovala. Jenže netušila, že už po ní zase jde policie! A taky policista Lék, který ji našel už jednou předtím. To však židle ještě nevěděla, a tak šla spokojeně do hradu.

    Hrad měl zajímavou a dramatickou historii, a to židli zajímalo. Chtěla objevit všechna tajemství zdejšího hradu. Koupila si lístek a čekala na průvodce. Když přišel, podivně se na ni podíval, ale pak úplně obyčejně začal prohlídku. Židle to neřešila a užívala si prohlídku hradu. Líbila se jí galerie, protože obrazy milovala, zato jídelna jí přišla divná.

    Prohlídka jí za tento den stačila, a tak se vydala do svého budoucího hotelu. A v tu chvíli za sebou zahlédla policistu Léka, který na ni volal. Židle se rozběhla a policista Lék také. Běžela a běžela, a když běžela vedle řeky, uklouzla na louži a spadla do řeky. Naštěstí ji Lék zachránil a odvezl zpět do domečku.

    Aby ji zahřáli, dali jí deku a posadili ke krbu. Lék u nich pil čaj a byl spokojený, jak dobře provedl svoji práci. Akorát když okolo ní procházel Pepíček, omylem o ni zakopl a shodil ji do krbu.

    Informace pro čtenáře: Kouzelné židle jsou nesmrtelné, takže nebrečte nad osudem židle. Ona se ještě objeví. ;-)

    Autorka: (14 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    Příspěvek z 7. června ve 20:03.
    MedvidekKiki v něm napsala:

    Děkuju za názor:-3

    Příspěvek z 7. června v 7:09.
    honzot v něm napsal:

    Hezký článek