Králíci žijí v norách.
Jestli chcete vidět králíky, musíte být trpěliví a jít potichu až za soumraku.
Na každé straně pro králíky číhá nebezpečí. Vzdalují se maximálně 500 m od nory, jinak by se nestihli schovat do nory. Uši se jim otáčejí na různé strany. Slyší tedy na všechny strany. Oči se jim taky otáčejí na všechny strany. Takže můžou pozorovat zem a přitom i oblohu. Všechna mláďata divokých králíků se perou o prostředek nory, kde je nejtepleji. Bijí se i o mléko. Váží 500× míň než dospělý králík. Můžou být dlouho sami a máma za nimi chodí jen jednou denně.

V Japonsku je ostrov „pojďme si hrát s králíčky“, není tam moc trávy, protože už ji všechnu snědli. Takže jedí jídla od lidí. Ten ostrov je plný králíků, jsou úplně všude.

Thomas Austin přivezl do Austrálie králíky, aby mohl lovit, ale králíci se tak rozmnožili, že snědli všechnu trávu a ostatní zvířata neměla co jíst. Tak do přírody lidé přivezli lišky, aby je sežraly ale taky se přemnožily a lovily pomalejší zvířata. Tak začali stavět plot. Jenže než ho postavili, králíci byli všude. Myxomatóza byl další nápad, ale pak se zase rozmnožili. Pak byl myxoma virus, který zabral, ale pak se zas rozmožili. Králíci jsou tam dodnes.

 Králičí sport je skákání přes překážky.