Když jsem se vzbudila v 9:00, tak jsem se divila, že všichni ještě spí. Hned jak jsem se probrala, tak jsem nakoukla do okna a vidím nádherný den. Pelášila jsem pro oblečení a bez snídaně jsem šla na zahradu. 

Zavolala jsem kamarádce, aby přišla. A ona přišla do pěti minut. Katka řekla, že by se chtěla vydat do lesa. Utrhla jsem kousek papírku a napsala vzkaz rodičům, že jdu s Káťou do lesa. Tak jsem si vzala batoh, a už jsme mohly vyrazit! Když jsme vcházely do lesa, slyšely jsme divné zvuky. Káťa se strašně lekla a já řekla, že musíme jít dál. Káťa souhlasila. Popošly jsme kousíček a před námi se mihl stín. Káťa si ho nevšimla. Najednou, když jsem se vzpamatovala, tak Káťa byla pryč a najednou přede mnou se objevil papírek kde bylo: KOUKNI SE NA KONEC LESA. 

Tak jsem se hned sebrala a šla co nejrychleji jsem mohla. Najednou mi na zádech něco vibruje. Byl to telefon. Byl to táta. Volal mi, ať se vrátím do pěti minut, protože jedeme k babičce. 

Já jsem ale hloupá! Já na babičku zapomněla! Takže do pěti minut musím osvobodit Káťu a být doma. Ale Káťu zachránit musím! KÁŤO!!! Volala jsem na Káťu ze všech plic. Cítila jsem se beznadějně, protože jsem měla na to už jen 4 minuty! Ale zase jsem viděla ten stín! Začala jsem ho pronásledovat. Najednou jsem uviděla klec a v ní byla Káťa. Měla jsem na to jen 3 minuty a půl! Ale Káťa na kleci měla 4 zámky a řekla mi, že klíče od nich jsou rozházené různě po lese.

Mám na to už jen 1 minutu a chybí mi jen jeden zámek! Nevím co mám dělat! Ale počkat? Co je tamhle na stromě? Poslední klíč! Mám ho! Káťa už je odemknutá a chybí nám jen 13 sekund, a musíme proběhnout celý les! A to trvá aspoň dvě minuty! Tak jsme jen zavřely oči, a začaly si přát, ať jsme doma. A najednou jsme u nás doma a chyběla jen 1 minuta.

Doufám, že se vám tento příběh líbil!